Tréningové priestory

Minako Kyoko

Dorazila jsem do tréninkových prostor, chvilku mi zabralo, než jsem to tu našla! Trénovala jsem totiž jen v Akademii nebo někde jinde, no tohle místo jsem ještě nenavštívila.
Pousmála jsem se a přislo mi vcelku divné, že tohle místo je prázdné. Že tu nikdo kromě mě není, no co, samota mi nevadila, alespoň ne při trénování. A on se možná časem někdo objeví.
"Yosh, jde se na to.." Pousmála jsem se a ještě se krátce protáhla, než jsem těžký vějíř shodila ze zad. Pro mne už byl lehký, zvykla jsem si na něj, ale ostatním by mohl přijít jako přebytečné závaží, mě ne. Byla to přece má zbraň! Zakřenila jsem se a opřela vějíř o stěnu, porozhlédla jsem se a vyhlédla si tři volné terče a postavila se naproti nim. Z brašničky jsem vytáhla několik shurikeů a kunaiů a rozložila si je v rukou. Vyskočila jsem do vzduchu a pak je naráz vyhodila. Jakmile jsem dopadla na zem, porozhlédla jsem se a zajásala! Skoro všechny totiž trefily střed terče!
Vzala jsem si dalších pár do rukou a zkoušela pilovat svou přesnost, dokud pro dnešek nebude perfektní.

Přišla jsem do tréninkových míst. Už tu někdo byl. Stoupla jsem si ke stěne, kde už byl opřený vějíř. Zvědavě jsem si ho prohlédla. Vypadal težce. Ten komu patřil musel mít velkou sílu. Jedna dívka trénovala hod s kunaii a se shurikeny. Zůstala jsem na místě a sledovala jsem ji.

Minako Kyoko

Už po sté jsem doskočila na zem a když jsem se tentokrát strefila přesně, kecla jsem si na zem a vydýchávala se. Pff, jestli tě dodělá tohle, tak to máš teda kondičku v háji.
Ještě chvíli jsem tam tak seděla a vydýchávala se, než jsem vstala a protáhla se. Když jsem se porozhlédla po svém vějíři, všimla jsem si poblíž něj jednu osobu. Dívku. Pousmála jsem se a pomalu tam došla.
"Zdravím!" prohodila jsem a vějíř si připásala zpátky na záda.
"Tebe neznám, jmenuji se Minako Kyoko a ty?" Představila jsem se nenuceně a natáhla k ní dlaň.

Skončila stréninkem. "Ahoj," usmála jsem se na ni. "Není to těžký?" zeptala jsem se zvědavě a naklonila hlavu na stranu. "Promiň," odstoupila jsem od zdi, abych se přestala opírat. "Jsem Shizuka Yoru. Moc mě těší." Také jsem k ní natáhla ruku a pevně ji stiskla.

Minako Kyoko

"I mě.." Přitakala jsem a pousmála se. Pak jsem nad její otázkou jen pokrčila rameny.
"Jak se to vezme, pro mě už není. Ale každá zbraň je v podstatě těžká, záleží jak se s ní zachází. Když ho nepoužívám, občas těžký je, ale na druhou stranu, kdyby byl příliš těžký nemohla bych s ním dělat to, co jsem se naučila.." Zakřenila jsem se, objasnila jsem to no, trošku divně, ale to nevadilo.

Poslouchala jsem ji. Abych pravdu řekla, tak mi to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pokývala jsem hlavou. "Tak to máš pravdu." Měla jsem namysli, že každá zbraň je tak dobrá jak ji používá její uživatel.