Reštaurácia Yogan

Kasumi Hiashi

Když jsme dorazili rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila dvě známé tváře. No nechtěla jsem je rušit tak jsem se posadila někam mimo ně a ukázala na židli i své nové kamarádce. Když přišel muž a optal se co si dáme já osobně jsem si objednala ramen protože ten byl jednou ze specialit podniku a navíc mě dost chutnal. Pak jsem jen mlčky čekala co si objedná ona dívka.

Fuuko

Celou dobu jsem se držela těsně za Kasumi, abych náhodou do někoho nevrazila. Obzvlášť tady v restauraci jsem se snažila dávat velký pozor, abych něco nerozbila. Divila jsem se, že mě s mou nepřehlédnutelnou zbraní vůbec pustí dovnitř, ale dál jsem to nijak neřešila. Došli jsme k jednomu ze stolů a já si velice opatrně položila kladivo vedle a hned nato jsem se posadila na židli, na kterou ukázala Kasumi. Netrvalo dlouho a přišel číšník. Počkala jsem, až si první obědná ona. Já moc hlad neměla, tak jsem si jen obědnala sladké dango knedlíčky, které byly spíše na chuť. Pozhlédla jsem se po restauraci, ale nikoho známého jsem si nevšimla. Stačilo, že tu bylo dost podivných lidí, a tak jsem zase obrátila svůj pohled ke Kasumi.

Kasumi Hiashi

Svůj meč jsem měla opřený o židli a jen mlčky jsem hleděla kde se co děje.Nakonec jsem vůj pohled zamířila na tu nvou,tedy pro mě novou, dívku o které jsem nic nevěděla.
,,Pověz mi něco o sobě" pobídla jsem ji trochu. Bylo na ní vidět že se snažila aby něco neponičila když si sedala ale zdálo se mi to trochu zbytečný.Přeci jen v této restauraci byli na nehodny zvyklí protože sem chodilo i mnoho studentů akademie kteří dělali nepořádek.
Jen tiše jsem vyčkávala jestli mi něco o sobě řekne.

Fuuko

Nad její otázkou jsem se na chvíli tak nějak zasekla a zamyšleně se na ni podívala. Nevěděla jsem, co jí říct. Moc jsem se s lidmy nebavila a na tohle se mě nikdo neptal, tak mě to trochu zaskočilo. Chystala jsem se jí zrovna po chvilce odpovědět, ale číšník nám právě přinesl jídlo, které jsme si obědnaly. Já na něj pouze kývla a zahleděná do dango knedlíčků jsem nějak zapoměla na její otázku. Vzala jsem jednu špejli do ruky, chvíli si ji prohlížela a ochutnala jsem. Awww, jsou výborné. Najednou jsem si uvědomila, že tu nejsem sama. Odtrhla jsem pohled od jídla a podívala se na Kasumi. "Um...Podle toho, co chceš vědět...Fuuko o sobě nevypráví na potkání." Řekla jsem nakonec a zakousla se do dalšího knedlíčku, který jsem si vychutnávala.

Sairento Uchiha

Keďže už asi dve hodiny sa prechádzal po ulicah rozohdol sa že sa pôjde najesť niekde. Predsa len to sledovanie ho už omrzelo a navyše musí si aj tak hľadať členov do tímu, aspoň jeden hocjaký by stačil. Ako sa tak prechádza tak mu už aj v bruchu začína škrkať, rozmýšľa kde by si šiel sadnúť a najesť sa. V tom sa obajví pred reštauráciou Yogan, rozhodne sa ísť teda dnu. Vôjde dnuka pomalinky a sadne si ku prv=mu voľnému stolu pri okne. Predsa len nechce na seba moc upozroniť, predsa lne nikdy neviete kto tu môže byť. V tom však za ním príde čiašník a opýta sa ho čo si dá, pozrie teda na neho a chladne odpovie. *Ramen si prosím.* V tom ako sa však ten čiašnik otočí a odchádza všimne si tam tie dve dievčata. Toto nie je možné, ach jáj prečo ja, teraz budú myslieť že ich špehujem. Rýchlo sa teda otočí tvárou k onu a vzdychne si predsa len mal by sa ísť ich spýtať či nie sú kunoichi a či nie sú v tíme, ale pre jeho povahu by to bolo proste ponižujúce a tak iba sedí tam a čaká na misku raménu.

Kasumi Hiashi

Koukala jsem se na ní jak ji chutná a i já si dala jedno sousto do úst.Jídlo bylo vynikající což se muselo nechat. Když potém odpověděla na moji otázku chvíli jsem přemýšlela.
,,Tak třeba jaké jsou tvé záliby?" nadhodila jsem tuto doplňující otázku.

Fuuko

Zamyslela jsem se, jakmile upřesnila svoji otázku. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké mám záliby...Dělala jsem vždy co, co se mi zrovna chtělo, anebo mě to bavilo. Aniž bych si to uvědomila, začala jsem se pohoupávat na židli, dokud mě nenapadla odpověď. Znovu jsem se posadila ke stolu, jako všichni ostatní slušně vychovaní lidé a s mírným pokrčením ramen a pořád trochu zamyšleným výrazem, jsem odpověděla.
"Um...Ráda vyřezávám dřevěné sošky...taky cvičím s Kanetsugu." Ukázala jsem na kladivo, aby věděla, o čem to mluvím. Můj zamyšlený výraz se trochu uvolnil, jakmile jsem se rozpovídala.
"Um...Fuuko dělá ráda hodně věcí...Třeba..třebaaa..." Nic konkrétního mě zrovna nenapadalo, tak jsem si další odpověď upravila podle sebe. "Miluju roztomilé mořské hvězdy!" Zatvářila jsem se vážně a vzala si další sousto, přičemž jsem pořád pozorovala Kasumi.
"Jsi zvláštní...kdo vlastně jsi?" Zeptala jsem se po nějaké chvíli. Můj tón hlasu byl přátelský, zvídavý a rozhodně z něj šlo poznat, že na jméno se neptám...To jsem už stejně znala.

Sairento Uchiha

Sedí tam a čaká na misku ramenu. Keď k nemu dôjde čašník s §ou tak milo poďakuje a pustí sa do nej. Je taký hladný že to do seba hlce a je mu aj jedno že je to horúce. No po nejakom čas spomalý a začne sa znova pozerať okolo seba, v tom jeho oči zastanú zase na tie dve. Dobre a už dosť, musím sa ísť spýtať, lebo ma to bude srať ak to nevyužijem. Niečo v ňom ako keby prehovorilo, ale japrv doje svoju misku. Keď ju už má konečne dojedenú, tak sa utrie a pomalinky teda kráča smerom k tím dievčatám. Keď je blízko tak si dá ruky do vrecka a milo sa teda prihovorí. Hm....dobrý deň slečny... Bože kto tieto veci vymýšľal, takéto je nechutné až mi je zle. Cíti ako keby mu to jedlo išlo vyjsť ústami no pokračuje radšej ďalej...Chcel som sa len spýtať že či neviete o niekom kto ešte nemá parťáka do tímu ? Pozrie jedným očkom na jednu a potom na druhú.

Natsuki

Pomalým krokom som sa zakrádala k zadnému vchodu do reštaurácie. Síce som to robila už nespočetne krát, vždy som sa cítila tak... divne. Keď sa mi podarilo vstúpiť zadným vchodom tak som si to namierila priamo do miestnosti, kde sa nachádzal majiteľ tohto tu všetkého. Zaklopala som na dvere no skôr než ma stihol vyzvať dovnútra som vstúpila. uuuhm.. brej den.. no.. znova som tu kvôli tej výpomoci.. zamumlala som takým okatým spôsobom.

Majiteľ

,,Ach tak to si opäť ty." prehovoril muž, ktorý i za stolom podpieral rukou hlavu aby nezspal.,, Chápem, ako obvykle." prikývol, odtrhol menší papierik na ktorý niečo napíal a posunul ho smerom k nej. Na papieriku bola adresa sídla klanu Endo miesto pobytu Toshia Enda ,, Odnesieš balík na túto adresu." dopovedal a podal jej ho.,, Pre zatiaľ všetko." doplnil.

Natsuki

Prikývla som a následne som si zobrala lístoček s papierikom. Po tom som iba vošla do kuchyne kde mi už dali to čo som mala doručiť. Následne som v rýchlosti vyrazila do ulíc. V tomto sa na mňa rozhodne mohol spoľahnúť. Uličky, ulice, tajné skrýše a všemožné úkryty či skratky som poznala lepšie než hociktorý iný obyvateľ Yogangakure no sato. Ešte sa mi nestalo že by som niečo nestihla doručiť v čas a toto rozhodne nebude výnimka.
(presun)

Kasumi Hiashi / Kira

Když jsem jí tak poslouchala byla jsem doslova uchvácena jejími slovy. Snad proto že jsem se s nikým dlouhou dobu nebavila.Když nadhodila otázku na mě chvíli jsem na ní koukala a byla naprosto bez odpovědi. Nikdy se mě nikdo na tohle ještě nezeptal a tak jsem byla dost překvapená.
,,Jsem Kasumi Hiashi.Pocházím z,dnes už mrtvého, klanu Hiashi.Ale o tomhle klanu už skoro nikdo neví. Většinu času trávím buď tréninkem nebo na hřbitově pozorováním duchů. Dříve jsem byla samí průšvih ale to je jiná kapitola...." odpověděla jsem když v tom jsem si všimla mladíka co stojí u stolu a na něco se to ptá.
,,Myslím si že mi dvě mladý muži" usmála jsem se a ani netušila proč. Měla jsem prostě dost dobrou náladu. Kira byl spokojenější než kdy dříve.Snak kvůli mému chování protože jinak jsem si to neuměla vysvětlit

Fuuko

Zaujatě jsem si vyslechla Kasuminu odpověď a nějak jsem nedávala vůbec pozor, co se kolem nás děje. Toho podivného mladíka jsem zaregistrovala, až promluvil. Rychle a překvapeně jsem se k němu otočila a ukázala na něj prstem. "Heee! Divná osoba s podivnou existencí!" Vychrlila jsem ze sebe v rychlosti, aniž bych měla v úmyslu říct to nahlas. Až po chvilce jsem si uvědomila, že to bylo nejspíš nevhodné. "Ehm...Gomenne. Fuuko byla překvapena, že se opět setkáváme." Řekla jsem naprosto vážně a přeměřovala si ho pohledem. Někdy jsem mluvila příliš rychle, než aby někdo stíhal mé myšlenkové pochody.

Sairento

Pozerá sa na jednu a potom na druhú, sú celkom zábavné, ale on sa moc nesmeje takže radšej je ticho a prehovorí najprv na dievča s kladivom. Zdravím...podivne zaujímava slečna. N v tom jeho zrak znova zastane na tom veľkom kladive. Prejdu mu len zimomriavky po chrbte, ale hneď sa teda otočí k tej druhej. Prezeral si ju zhora na dol, proste bola nejaká teraz iná ako vtedy na tej steche. Ruky teda vytiahne z vrecka poškrabe sa po hlave. No tak to je dobre, lebo no...Nevie ako má pokračovať, ale nakoniec z neho len vyletí...no proste hľadám nejakých ninjov do týmu, som sám a potrebujem tím, aby som mohol plniť misie. V tom si všimne voľnu stoličku u stola potom sa pozrie na obdive a povie. Hm...nebude vám vadiť ak si prisadnem ?

Fuuko

Celou dobu jsem ho sledovala s trochu zamračeným výrazem ve tváři a ukusovala si z dango knedlíčků na špejli. Výraz mé tváře se nezměnil, dokud jsem neznala jeho záměry. Jakmile domluvil, pokusila jsem se o lehce přátelský úsměv a jen zakývala na souhlas hlavou, že si může přisednout. "Prosím." Pokynula jsem ještě rukou a stočila pohled ke Kasumi, abych se přesvědčila, že s tím taky souhlasí.

Sairento

Čaká na odpoveď od obidvoch, ale nakoniec sa posadí keď mu to jedno dievča to dovolí. Sadne si teda na voľnú stoličku oprie sa o stôl a pozrie sa na jendu aj druhú pri čom len povie. No chcel som sa len spýtať že či dve. Pozrie zase na jednu a potom na druhú. No že či vy dve nezháňate jedného do tímu, viete ja nemám nikoho a potrebujem členov. Potom pozrie a uvedomí si že vlastne ani v spoločnom tíme byť nemusia, je to vlastne dosť možné tak rýchlo dodá. Prepáčte, vlastne iba ak ste v spoločním tíme a nemáte tretieho tak by som sa veľmi rád k vám chcel pridať, moje meno je Sairento Uchiha. Pozrie znova na jendu aj druhú aby videl ako zareagujú.

Kasumi Hiashi / Kira

Jen jsem mlčela a vyčkávala co se bude dít. Chlapec se usadil a promlouval docela delší dobu, alespoň na mě.Když skončil stále jsem se usmívala a to jsem ani netušila proč. Poslední dobou jsem se rozhodně chovala jinak než obvykle a ani jsem neztušila či to bylo dobré a nebo ne.
Zajímavý mladík. Promluvil v mém nitru Kira.Nějak jsem to nečekala ale nedávala jsem na sobě nic znát. Hlavně fakt že mezi tím co se tu baví já mluvím s třetí osobou která tak nějak už dávno nežije.
Myslíš? optala jsem se svého ducha a stále přejížděla očima z té dívky na toho kluka. Ano myslím. Když už nikdo z vás nemá tým mohli by jste jeden utvořit spojením. Dodal hned v zápětí můj přítel a já se nad tím musela skutečně zamyslet.
,,No víš..." začala jsem mluvit pozvolna nahlas. ,,Prozatím ani jedna z nás nemá tým.Nějak jsme se k tomu nedostali ale...." na chvíli jsem se odmlčela a prohlédla si oba přítomné. ,,Možná bychom mohli spojit naše síli a utvořit tým. Tedy pokud ani jedna ze stran nic nenamítá" dodala jsem poněkud diplomaticky a byla jen tiše. Možná že tu diplomacii jsem chytla od Kiry.Možná že od Kageho. Ale se svými slovy jsem byla nadmíru spokojená.

Fuuko

Celou dobu jsem ty dva pozorovala a pozorně poslouchala, aby mi náhodou něco neuniklo. Překvapilo mě, že se chce přidat ke mě a ke Kasumi. V duchu jsem o tom přemýšlela, ale naštěstí se slova ujala Kasumi, takže jsem nemusela odpovídat přímo já. Myslela jsem si, že pro mě bude velký problém najít někoho do týmu, ale šlo to kupodivu docela snadno. Kasumi nejspíš vyčkávala na naše vyjádření, a tak jsem se k ní s úsměvem otočila. "Um, Hai! Pokud jde o mě, Fuuko souhlasí." Sice jsem si nebyla celou dobu tím klukem příliš jistá, ale pokud souhlasila Kasumi, tak to asi nebyl nikdo zlý a bylo to v pořádku.

Sairento

Pozrie na jendu aj druhú, no keď tá jedna z nich prehovorí, tak sa po prvý krá len usmeje, aj to tak jemne aby to moc nebolo vidno. Potom si na stle prekriži ruky a prehovorí. Dobre, ja súhlasím taktiež, len jedna vec, prosím Vás vaše mená, lebo nejak som ich nezapočul. Hodí očkom na jednu a potom na druhú. No potom pozrie na to dievča čo má meč, predsa síce sa smeje, len je to veľmi zaujímaví osôbka a tajomná. Určite niečo tají niečo čo nechce povedať, ale nevie čo.

Kasumi Hiashi

Když oba dva souhlasili s mím návrhem byla jsem jen ráda.Dokonce jsem byla ráda za to že mi Kira takto geniálně poradil,ovšem jako vždy. Ačkoliv jsem nemohla vidět co se děje za mnou,protože nemám oči i vzadu na hlavě. Věděla jsem že další člověk přišel do restaurace. Kdyby někdo chtěl klidně jej i popíšu. To byla věc kterou jsem si uvědomovala.Věc která mě od nich dosti liší. Díky Kirovi jsem viděla to co by ostatní vidět neměli a nemohli.
Když se ten kluk optal na naše jména jen jsem se trochu narovnala v zádech a koukla na něj svýma zašedlýma očima.
,,Kasumi HIashi" představila jsem se mu. Svůj meč jsem měla stále vedle sebe.I když to mohlo být těžko poznat sem tam jsem se na meč zahleděla koutkem oka. S Kirou jsem se vnitřně a tiše domluvila že moji nový týmový kolegové prozatím o m nemusí vědět vše. Znala jsem ten pocit jak se ostatní dívají na někoho kdo jim řekne že vidí duchy ba dokonce s nimi mluví a má v sobě muže který je přes stopadsát let mrtvý. Tuhle popularitu jsem si rozhodně chtěla nechat ujít. Stačilo mi že díky mým průserům z dětství mě znala celá vesnice.

Fuuko

"Um...Fuuko, Tanoshima Fuuko." Odpověděla jsem mu hned po tom, co se představila Kasumi. Nerada jsem prozrazovala své pravé jméno cizím lidem, ale pokud měl být s námi v týmu, bylo to nejspíš v pořádku. Dojídala jsem poslední dango a se zamyšleným výrazem pozorovala ty dva. Občas jsem se zamračila, jakmile můj pohled přejel po Sairentovi. Ne, že bych proti němu něco měla...bylo to spíš takové instinktivní a nejspíš jsem si to ani neuvědomovala. Zajímalo mě, co se bude dít teď, když se z nás stal jeden tým.

Sairento

Sedí tam a keď sa mu obe predstavia tak sa znova len trošku pousmeje a prehovorí. Hm...teší ma teda slečny, neviem či ste započuli aj moje tak sa ešte raz predstavím. Volám sa Sairento Uchiha. Pozrie na Kasumi a potom na Fuuku, vyzerajú to byť veľmi zaujímavé osôbky. A čo vlastne ide teraz robiť hm ? Toto už má za sebou, tak rozmýšľa že čo bude, teraz, ale len aby tak reč nestala tak sa rozhodne nahodiť otázku. Hm...ja len tak by reč nestála tak by som nahodil nejakú tému aby sme sa lepšie spoznali čo vy na to ? A ak vám to nebude vadiť rád začnem. Prejde si rukou po svojich vlasov a začne hovoriť. Ako poznáte určite podľa priezviska nie som odtiaľto. Som z inej vesnice, z mojou rodinou som sa sem presťahoval, kvôli susedom, ktorí sa ma začali báť že som bol na nich a na ich deti zlý. Táto vesnica ma síce prijala, ale niektorý ľudia ma stále neznášajú aj tu. Nemám moc veľa kamarátov, lebo ich nepotrebujem k životu. Stačia mi len moji najbližší ľudia za ktorých položím aj život. Ovládama techniky, no vlastne to uvidíte sami v boji. Milujem ramen a takisto aj maminine polievky. Mojim snom je stať sa z jedným najlepších shinoby tejto vesnice aby sa ľudia ma už nebáli a poznali moje meno aj 100 rokov po mojej smrti. A čo neznášam namyslených a moc hlučných ľudí, milujem totiž to pokoj a ticho. Oprie sa o stoličku a usmeje sa pri čom povie. Tak to by o mne asi bolo všetko. Kývne na čiašnika aby mu doniesol misku ramenu, prdsa len je hladný ešte. V tom si všimne že do reštaurácie prichádzajú další ľudia a ukazujú na nich ako na niektoré monštrá. Nechce ešte nič hovoriť tímto dvom slečnám radšej aby ich nevyľakal.

Kasumi Hiashi

Naslouchala jsem jeho slvům a jen jsem se utvrdila v tom že je to Uchiha. Měla jsem tu čest jich pár potkat za tu dobu co jsem byla v této vesnici takže mě to nijak neudivilo. Když skončil svůj takzvaný proslov nastalo menší ticho takže jsem se nadechla a vzala si slovo.
,,Nepocházím z této vesnice.Ale žiji tady užř od malička od chvíle co se stalo s klanem z kterého jsem" mezi těmito slovy jsem se zhluboka nadechla a chvíli vyčkala než budu pokračovat.
,,Mám ráda ramen a ticho. Ráda se procházím a nebo přemýšlím na dosti neobvyklích místech.Například na hřbitově." nad tímto jsem se trochu usmála. ,,Většina lidí této vesnice včetně kageho si mě pamatuje jako průseráře.Nebudeme se bavit o tom co jsem provedla Kagemu a proč mě nechal uklízet celou vesnici" nad tím jsem se zasmála a koukla se na tu dívku. Snad jako znamení toho že jí jsem už o tom něco říkala.Přesněji řečeno na téma králík.
,,Myslím že zmiňovat se o mích schopnostech je trochu zbytečné.Stejně by nikdo nevěřil dokud to neuvidí v boji" usmála jsem se a můj duch Kira jen souhlasil.
,,To je asi tak vše" skončila jsem ale pak se ještě na ty dva koukla. ,,Nějaké otázky?" nadhodila jsem kdyby se snad chtěli na něco optat. Rukou jsem přejela po meči.

Fuuko

Pozorně a zaujatě jsem poslouchala ty dva, aniž bych se za celou dobu nějak pohla. Přišlo mi to nesmírně zajímavé, protože o tom klukovi jsem předtím nevěděla nic, kromě jména. S Kasumi jsem už měla možnost se trochu seznámit, takže jsem se jen zasmála, jakmile zmínila incident s Kagem...a králíkem, kterého raději vynechala. Když skončila, vzpoměla jsem si na nás předchozí rozhovor a taky na zmínku, že pozoruje duchy na hřbitově. Už jsem se nadechovala, že se na to zeptám, ale hned na to jsem pusu zase zavřela. Napadlo mě, že o tom možná nechce mluvit takhle veřejně, a tak jsem to nechala být, i když mi to pořád vrtalo hlavou od doby, kdy mi to řekla. Nakonec byla řada na mě. Opravdu nerada jsem o sobě mluvila, ale nic jinémo mi nejspíš nezbylo, když se tak ochotně všichni představili. Nadechla jsem se a spustila.
"Um...Já se v této vesnici už narodila. Nepocházím přímo z žádného klanu, ale pouze z rodiny, kde se dědí v linii žen obrovská síla a schopnost skvěle ovládat chakru z generace na generaci. Um...Nechce se mi to podrobně rozebírat, ale myslím, že mé kladivo mluví za vše." Zazubila jsem se a pokračovala. "Co se týče mých zálib a ostatního...Hmmm...Dělám ráda různé věci, podle toho, co mě zrovna baví...ale ráda vyřezávám sošky ze dřeva a miluju možské hvězdy." Příjemně a až zářivě jsem se usmála, jakmile jsem zmínila moji oblibu v mořských hvězdách. Nakonec jsem se vzpamatovala z mírného hvězdivcového transu, opřela jsem se lokty o stůl, opřela si hlavu o ruce a se zamyšleným výrazem obrátila zrak kamsi ke stropu. "Um...nevím co bych vám dál řekla...Myslím, že se poznáme časem." Hned, jak jsem to dořekla, otočila jsem se s jemným úsměvem na Kasumi i Sairenta a ještě dodala. "Um...Těším se na naši spolupráci." A pohled mi padl na Kasumin meč. Byl sice menší, než mé kladivo, ale taky dost velký. Zajímalo mě, jestli je i tak těžký. Mé kladivo neuzvedl skoro nikdo, kromě mé sestry a tak jsem se zeptala.
"Kasumi? Dřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tvůj meč je pěkně velký. Musíš mít taky velkou sílu, že?" Můj pohled sklouzl na kladivo a pak zase na její meč. Poměřovala jsem si jejich velikost, i když kladivo bylo mnohem mohutnější.

Kasumi Hiashi

Musela jsem se jen trochu zasmát když se optala na můj meč na kterém jsem měla položenou stále ruku. ,,Vlastně ani mi to tak nepřipadá.Ovšem nikdy ho nikdo krom mě neuzvedl.Mluví se o tom že tyto zbraně dokáží uzvednout jen členové mého klanu. Nejspíš se jedná o nějaké jutsu" pokčila jsem rameny.
,,No je fajn že se tak dobře seznamujeme. Možná bychom pak mohli jít za Kagem" usmála jsem se při čemž jsem se jen trochu napila nápoje jenž jsem měla před sebou na stole.
Nemohla jsem to vidět ale za mnou šel nějaký muž s miskou ramenu a zrovna u mě mu jako kdyby podjela noha. Díky Kirovi jsem reagovala pohotově.Posunula jsem se na židli a zvedla ruku.Muž se o ni zastavil a miska i s pokrmem se uklidnila. Ani jsem při tom nemrkla ale poté jsem si uvědomila že to mohlo vypadat dost divně. Když muž děkoval jen jsem přikývla.
Tušila jsem ovšem že tohle se stane dalším námětem ke konverzaci.