Taya Ryo
Shovívavě se usměji na zástupkyni kage, kterou jsem doteď pokládala za kage, a kývnu. "Věřím. Každopádně, pokud mne omluvíte, vydám se na misi." řeknu a vezmu si ze stolu dopis. Nečekám na nějakou odpověď a vyjdu ven. U dveří se ještě otočím a s úsměvem ji popřeji hezký zbytek dne. Když jsem asi deset metrů od kanceláře, oddechnu si a nasadím svůj obvyklý výraz, víceméně zatrpklý a zamyšlený. Neptala se, uff. Zpomalím, a trochu zklidním tep. Pomalu si vychutnávám cestu zasněženou vesnici, a taky pohledy lidí, možná bych se měla oblékat lépe, ale co na tom. Projdu branou vesnice a pár chvilek jdu pozadu, a prohlížím si vesnici. Myslí mi přejde, že je to možná naposledy, co ji vidím, ale to bych si mohla říkat vždy, když ji opouštím. Otočím se, a o něco svižnějším tempem se vydám vstříc lesu. Nevím, zda jsem nedočkavá, nebo je to strach, ale cítím se nesvá. Možná za to může i to jméno lesa. Lehce zbystřím smysly a znovu přidám do kroku, ale snažím se vypadat v klidu, ostatně cesta bude ještě dlouhá.