Pokoje

Zde leží pacienti na lůžkách po operacích.

Sestra a Doktor

V jednom z přiměřeně velkých pokojů právě stál doktor a po boku měl sestru která kontrolovala pacienta na lůžu.Už to jak se tam dostal bylo docela podivné.Na posteli ležel mladík a podle vzhledu doktor usuzoval že bude členem klanu Uchiha.
Tento mladík nikdy ve vesnici nebyl. Nikdo ho tam neznal ale ani to nikomu nebránilo v tom aby se o něj dobře postarali.
,,Jak je na tom?" optal se s vážným hlasem doktor a koukal na svého pacienta.Sestra mladíkovi sundala ruku z čela.
,,Horečka ustoupila je už jen na něm kdy se probudí" odpověděla doktorovi.No uvědomila si že tento doktor jmnénem Kaname nemá moc rád když někdo určuje diagnózu ale doktor se nad tím kupodivu jen usmál.
,,Výborně.Dojděte prosím pro Yukikage.Chtěla vědět vše o stavu pacienta" požádal Kaname sestru. Té to přišlo trochu divné proč by zrovna Kage měla mít starost o pacienty ale jen na to přikývla a zmizela z místnosi.Kaname se posadil na židli u postele a hleděl na toho mladého muže. Kde ses tu jen vzal chlapče hmmm?

Pomalu jsem otevřel oči a viděl všechno rozmazaně. V uších mi pískalo jako by mi do nich někdo pouštěl 15 000 Hz. Nebyl jsem vůbec schopen jasně myslet, ani se pohnout. Celé tělo mě pálilo jako bych ležel někde v plamenech. Jediný další vjem který dokázal i přes tohle všechno proniknout. Byla ostrá bolest v noze. Nasucho jsem polkl. Protože jsem měl šílenou žízeň. Jediné na co jsem se zmohl bylo sípavě říct. Vodu prosím... Potom jsem už zase jen bezvládně ležel.

Doktor

Jakmile viděl že se mladík probudil a žádá jej o vodu ihned vstane ze židle a podá mu sklenici studeného nápoje.
,,Jak se cítíš mladý muži?" nadhodil tuto jednoduchou otázku a stále sledoval mladíka svýma jsně zelenýma očima. Měla docela radost.Moc často se nestávalo aby tu v nemocnci leželo dítě v takovém stavu jako byl právě tento mladík.
Do místnosti začalo svítit slunce.Zářivé sluneční paprsky vnikli až k mladíkově posteli.Doktor tedy zatáhl závěsy neboť tušil že přímé slunce není pro mladíka to pravé.

Kenji Uchiha

Když mi podal sklenici vody. Sebral jsem všechnu svou současnou sílu a sklenici nahnul k ústům. Hltavě jsem pil a během chvíle byla celá sklenice zcela prázdná. Potom jsem jí podal tomu doktorovi. Moc vám děkuji. Řekl jsem mu a opravdu se díky té chladné vodě cítil trochu lépe. No mám pocit jako bych byl v jednom ohni a strašně mě bolí levá noha. Pokusil jsem se mu objasnit svoje současné dojmy. Kde to jsem? Zeptal jsem se ještě. V ten moment zatáhl závěsy, čímž mi dost ulevil. Protože mě ještě hodně bolely oči.

Doktor

,,Nedivím se byl jsi velmi prochladlí" objasnl doktor a pak se koukla na mladíkovu nohu.Zdála se být už v pořádku.Ale doktor se domníval že to je ještě reakce jeho mozku na ten všechen šok.
,,Kde to jsi? Ve vesnici Yukigakure no Sato,tedy spíše v její nemocnici" usmál se doktor. ,,Byl jsi velice zesláblý mladý muži.Kdepak jsi se tu vzal?" zajímal se dál doktor.Snad chtěl objasnění jak se tento mladík dostal k vesnici nebo snad jen proto že něco z toho nechápal.

Kenji Uchiha

Ano to je pravda. Vybavily se mi totiž poslední vzpomínky před tím než jsem omdlel. Yukigakure no Sato? O takovém místě jsem nikdy neslyšel. To je někde v Renjiro? Neměl jsem o takovém místě sebemenší tušení. Kde jsem se tu vzal? Na to si vzpomínám stále jen matně. Dodal jsem a snažil se vybavit, jak jsem se tu vlastně vzal.

Doktor

Tiše se zasmál. Ten chlapec se mu opravdu líbil.,,Nejspíše si měl na mysli Rejendo.Ne to není v té části.Tahle vesnice se nachází mimo." odpověděl s poklidem jako kdyby se nic nestalo. Spíše to byl fakt že o své vesnici v které žil mluvilvelice rád. ,,Našli jsme tě před bránou.Nevím co se stalo ale ihned jsme tě převezli sem a začali tě léčit" odpověděl na otázku poklidným hlasem.,,Možná je to divné že léčíme cizí lidi ale máme poct že každý si zaslouží pomoc" objasnil doktor kdyby náhodou mladíka napadla tato otázka a pak se zadíval na dveře. Yukikage-sama,kde jste tak dlouho.Měla by jste to převzít vy.Nejsem v tom moc dobrý.Přeci jen to s dětmi umíte. Projelo doktorovi hlavou.

Kenji Uchiha

Ano máte pravdu, Rejendo. Asi se mi to ještě trochu motá. Řekl jsem a pokusil se o lehký úsměv. Potom jsem si protřel oči. Z nějakého důvodu mě hrozně pálili. Nechtěl jsem to však nechat moc znát. Jak to myslíte, že je mimo? Zeptal jsem se zaujatě. O takovém místě jsem nikdy neslyšel. Znal jsem sice různé klany a místa v Rejendo. Avšak o místě jako je tohle jsem nikdy neslyšel ani zmínku. Což mi bylo jaksi podezřelé.

Doktor

,,Jak to myslím? Myslel jsem to tak že tato vesnice se nachází až za oblastí Renjero" pousmál se když v tom někdo zaklepal na dveře a do místnosti vešla žena v bílém oblečení a rudém plášti s kapucí kterou měla na hlavě. Od pohledu vypadala velice mile.

Riko Hiashi / Archon

,,Jak vidím náš pacient se ranní ptáče" pousmívala se žena. ,,Yukikage-sama" ozval se hned doktor a náležitě se této ženě poklonil. ,,No tak Kaname nechejte toho" zasmála se Riko. ,,Jak se vede našemu příteli?" optala se a doktor hned vzal papíry do ruky. ,,Jeho stav se velice zlepšil. Ještě teď jej sice bolí hlava ale zítra by to mělo být vše v pořádku" odpověděl Kaname. Bylo znát že k této osobě má náležitou úctu. Jen aby nekecal chlápek jeden. Ozval se hlas který slyšela jen Riko ve své hlavě. No tak Archone trocha úcty by ti neuškodila.Odpověděla tomu hlasu.
,,Jak se jmenuješ mladíku?" nastala otázka mířená právě na toho chlapce.

Kenji Uchiha

Celou tu scénu, která tu probíhal jsem jen mlčky pozoroval a přemýšlel. Jak jsem se vlastně dostal tak daleko od domova? Kdo je ta žena? První otázku jsem sice nezodpověděl, ale ta druhá otázka se zodpověděla vzápětí sama. Byla to tedy Yukikage. Sice jsem nevěděl co přesně ten titul znamená. Usoudil jsem však, že to bude asi nejmocnější osoba v téhle zvláštní vesnici. Z toho uvažování mě vytrhla její otázka. Já? Jmenuji se Kenji, Uchiha Kenji. Řekl jsem jednoduše a zadíval se jí přímo do očí.

Riko Hiashi /Archon

,,No jistě,Uchiha" pousmála se Riko. Co dělá Uchiha tady?!Beztak je to špeh! Hudroval v její mysli Archon. Ale no tak je to ještě dítě! Uzemnila jej Yukikage a dál se věnovala chlapci.
,,Vím že je to těžké ale nevzpomínáš si na něco?Cokoliv pomůže" pobídla jej a posadila se na židli na které před tím seděl doktor. Sama Riko se stále usmívala.Kapuci z pláště měla stále na hlavě a její bílé vlasy kontrastovali s okolím.Ztrácíš tady čas!Dej na mě tenhle fracek je jen špeh a hraje to! Zařval Archon a Riko se zamračila. Svůj stupidní názor si nech prosím na později.Nyní tu máme práci tak se chovej slušně! Nebo o tobě rozhlásím že jsi docela milý. To dokázalo Archona natolik uzemnit že se už neozval.

Kenji Uchiha

Ta dívka vypadala až podezřele mile. Nemyslel jsem si o ní nic špatného, ale přeci jen jsem byl cizí člověk na "nepřátelském území". No matně si vybavuji, že mám rodinu v Rejendo, Nemůžu si však vzpomenout kde přesně bydlí a ani jak jsem se sem dostal. Domluvil jsem a znovu si trochu promnul oči. Protože mě to pálení už stálo všechny síly zatajit. Moje oči proto vypadali jaksi skleněně.

Riko Hiashi

,,No jistě klan Uchiha.Jejich sídlo je mi známé" pousmála se pak si všimla mldíkova zamyšleného výrazu. ,,Nejspíše se divíš tomu zacházení.Měla bych ti to objasnit. Nám tu tak nezáleží kdo odkud je pokud do naší vesnice přišel dělat nepořádek.Zastávám názor že všichni živý tvorové si zasluhují úctu" Vysvětlila a pořád se usmívala. ,,Teď ovšem nastává otázka či zde chceš zůstat a nebo se chceš vrátit domů.Nemůžeme tě tu držet to je nám jasné.Ale mohl by jsi se porozhlédnout kolem než se rozhodneš.Každý shinobi je u nás výtán" řekla poklidně. Takže rozhodnutí záviselo jen na tobě. Yukikage chápala že jsi ještě dítě co potřebuje rodinu ale také si uvědomovala přínos pro svoji vesnici.

Kenji Uchiha

Poslouchal jsem každé její slovo a potom nad tím chvíli přemýšlel. Hmm jsem vám vděčný za záchranu života. Takže bych se na oplátku mohl alespoň porozhlédnout kolem. Řekl jsem jen tohle, protože to rozhodnutí, které mi předložila bylo pro mě hrozně těžké. Byl jsem jim sice vděčný, ale navždy opustit svou rodinu jsem také nechtěl. Bylo toho najednou prostě moc. Zapřel jsem se rukami a v leže se posadil, abych na tu mladou ženu lépe viděl.

Riko Hiashi

Riko se jen mile usmála . ,,Dobrá tedy jakmile ti bude o něco lépe pošlu za tebou Jounina aby tě provedl. Snad ci budete mít co říct když jste z jednoho klanu" pomalu vstala ze židle. ,,Kaname postarejte se o něj ano? Je naším hostem." pověděla doktorovi. ,,H-Hai Yukikage -sama" přikývl doktor rychlostí blesku což mohlo vypadat trochu komicky. Navíc to vypadalo že doktor je do ní tak trochu zamilován.Mohl jsi to poznat podle toho že se červenal jakmile na něj Kage promluvila. ,,Takže chlapče prozatím tě opustím.Kdyby jsi cokoliv potřeboval kdokoliv tě ke mě ihned zavede."Pak se koukla na doktora. ,,Pošlu za Vámi Chiroua."

Kenji Uchiha

Znovu jsem si vyslechl všechno co říkala, ale zarážela mě jedna věc. Ten jounin měl být ze stejného klanu? To tu byl další Uchiha? Možná dokonce nějaký zběh. Tyhle úvahy jsem znovu zahnal, když promluvila na toho Doktora. No vypadal trochu jako školák kterého přistihla učitelka při nějaké lumpárně. Tento fakt jsem však nekomentoval a v posteli se na rukou posunul tak. Aby mi vyseli nohy ven. Pokusil jsem se s tou bolavou nohou trochu zahýbat. Sice mě to bolelo, ale čím delší dobu jsem s ní pohyboval. Bolest ustupovala až nakonec zmizela zcela. Potom jsem se postavil a oni si mohli povšimnout, že jsem na svůj věk poměrně dost vysoký. (170cm) Teprve teď mi došel fakt, že jsem v nemocničním mundůru a mé oblečení je kdo ví kde. Ehm promiňte, že vás ruším. Mohl by mi někdo říct kde je mé oblečení a výbava? Otázku jsem doplnil o lehký úsměv.

Doktor

,,Oh,jistě tvoje šaty a výbava je zde ve skříni" ukázal na skřín a pak se na něj podíval. ,,Myslím že by jsi ještě neměl vstávat" upozornil jej.Ale i tak z něj nespouštěl oči.Snad kdyby náhodou.Hmmmm Chirou proč zrovna on? Toho chlapa nesnáším.Proč vždycky on si získává tolik pozornosti.Uchiha jeden blbej.Neměli ho nikdy přivést! Nikdy! projelo doktorovy hlavou.

Kenji Uchiha

Mírně jsem ještě kulhal na levou nohu, ale více méně jsem byl schopen souvislé chůze. Došel jsem do té skříně a tam našel všechno pečlivě vyrovnané. Vyndal jsem si to všechno a zašel do malé koupelny. Tam jsem si nejprve oblékl tenkou, ale pevnou ocelovou vestu. Potom jsem si nasadil ocelové chrániče zápěstí a holení. Nakonec jsem tohle všechno zakryl volným oblečením a v neposlední řadě si nasadil svůj tmavý plášť se znakem Uchiha klanu na zádech. Na záda jsem si připevnil pochvu na svou katanu a tu nejprve zkontroloval. Ve světle lampy zářila jako by byla ze stříbra a drak na čepeli jako by pulzoval. Když jsem překontroloval její ostrost, zasunul jsem jí do pochvy. Ještě jsem si k pasu připnul brašnu kdy bylo další nezbytné ninja vybavení.
Konečně jsem shledal, že mám všechno a vydal se ven z koupelny. Teď už jsem ani nekulhal. No myslím, že jsem připraven na tu prohlídku. Lehce jsem se na něj usmál. Už abych to měl za sebou. Proběhlo mi myslí.

Chirou Uchiha

Když jsi se vrátil do místnosti doktor nikde nebyl.Bylo opravdu poznat že ti dva se příliš nemuseli. U dveří stál muž s dlouhými vlasy v culíku.Nebylo pochyb o tom že je to ten zmiňovaný Uchiha. Jeho oblečení se skládalo z vesty pod kterou měl tričko s dlouhými rukávy přes které byli ještě návleky.Kalhoty byli téže černé barvy ale byli dosti volné.Na zádech měl meč.Celkově působil zvláštním dojmem.Jen přes obliej měl popálenou čáru a tak se mohlo zdát že je přísný.
,,Tak to ty jsi ten mladík?" pousmál se ale ne moc. ,,Pamatuji si tě když jsi byl ještě malý" přiznal. ,,Ale zdá se že jsi vyrostl" zavtipkoval.
,,DObrá měli bychom splnit to oč nás Yukikage požádala" s těmito slovy otevřel dveře a čekal.

Kenji Uchiha

Když jsem se vrátil do místnosti. Doktor byl pryč a stál tu nějaký cizí muž. Hádal jsem, že je to ten zmíněný Uchiha. O kterém mluvila ta mladá žena. Chvíli jsem na něj pouze koukal a snažil se ho někam zařadit. No bylo mi na něm něco vzdáleně povědomého, ale upřímně jsem neměl tušení kdo to je. Ano to budu já. Na jeho úsměv jsem nereagoval. No, ale já si nepamatuji vás. Avšak povědomí mi jste. Přiznal jsem pro změnu já. Říká se to o mě. Odpověděl jsem na poznámku o svém vzrůstu. Potom ho následoval ke dveřím a čekal co bude dál.