Reštaurácia Yogan

Fuuko

"Hmmm" Přemýšlela jsem neúmyslně nahlas a můj pohled pořád spočíval na jejím meči. Kasumi pokrčila rameny, a tak jsem to dál nerozebírala a zaměřila se na další věc, co řekla. Nevím, jestli Kagemu nebylo jedno, že máme tým, ale takhle by nám mohl dát alespoň nějakou misi, takže jsem přikývla. "Um...Hai." Chtěla jsem ještě něco dodat, jenže jsem si všimla, že se za Kasumi někdo zakymácel a vypadalo to, že na ni přinejmenším sletí, ale než jsem ji stihla upozornit anebo nějak zareagovat, vyřešila to sama. Já seděla na opačném konci stolu, takže i kdybych chtěla něcoudělat, nestihla bych to v čas, ale zarazilo mě, že si toho Kasumi všimla snad ještě dřív, než já. Trochu překvapeně jsem se na ni podívala, ale hned na to se mi na tváři objevil nadšený úsměv a já skoro vyletěla ze židle.
"Heee, To bylo skvělý! Jsi dost rychlá...Vypadá to, jako bys měla oči i vzadu." Zazubila jsem se a napřáhla k ní ruku se zvednutým palcem nahoru. No, hned na to jsem se zase posadila, protože jsem si uvědomila, že se zase chovám nevhodně a opět první reaguju, než přemýšlím. Často jsem jednala dost ukvapeně a až pak si to uvědomila.

Kasumi Hiashi

Chvíli jsem mlčky koukala a netušila jsem jak se z toho vymluvit. Přeci jen moc se mi nechtělo vysvětlovat jak jsem to dokázala. Když mluvila o očích vzadu trochu ve mě hrklo. Dalo by se říci že to byla tak na půl pravda.
,,Uhm,gomene" omluvila jsem se oboum a dojedla svoje jídlo.
,,Takže co teď?" nadhodila jsem nakonec jako kdyby se vůbec nic nestalo. Děkuji ti Kiro.Promluvila jsem v duchu na mrtvého muže. Neděkuj.Ten horkej ramen by mě bolel stejně jako tebe.Zasmál se v duchu Kira a bylo na něm poznat že jej to opravdu pobavilo.
Vše kolem mi najendou připadalo nějaké nové.Ani jsem nedokázala určit proč tomu tak je ale byla jsem vlastně jen ráda že se věci mění k lepšímu.

Sairento

Len počúva obdive ako sa ropzrávajú a musí uznať keď Fuumo nahorí reč o zbraniach že sú neuveriteľné, ale zase možno v tom že čo oni majú najlepšie zbrane na chrbtách a v rukách tak on má tu najlepši zbraň v očiach, rozmýšľa že či ju aj im ukázať, ale v tom ho s tranzu dostane tá vec s ramenom a slovami že má oči vzadu. Príde mu to divne dokonca, nepozná niekoho kto by to takto vedel a videl do zadu, niečo mu na nej nesedí ako keby mal niekde pri sebe druhú osobu, ale nevie kde. No zatiaľ si to nehcá len pre seba a nebude nič hovoriť. Radšej tam len sedí a počúva ich čo ich napadne.

Fuuko

"Ale, ale...Nemáš se za co omlouvat, Kasumi-chan." Mile jsem se usmála a přemýšlela o její další otázce. Čekala jsem, že něco navrhne Sairento, ale ten mlčel a jen pozoroval nás dvě. Mně bylo vcelku jedno, co budeme dělat dál. Byla jsem ráda, že nemusím svůj volný čas trávit sama...i když bych ho nejspíše sama netrávila a pomáhala bych sestře v obchodě, nebo tak něco.
Oba dva možná čekali, že něco navrhnu já. No, bylo to více než pravděpodobné, jelikož od položení otázky nikdo nepromluvil. Já si jen povzdechla a pokrčila rameny.
"Hmm, co byste chtěli dělat?" Zeptala jsme se zamyšleně a přemýšlela o tom, žebychom se mohli jít nahlásit jako tým Kagemu, jen jsem to nějak zapoměla říct nahlas.

Kasumi Hiashi / Kira

Dlouho jsem mlčela protože jsem si nemohla nevšimnout otoho pohledu kluka když jsem zabránila misce aby se mi vylila za krk. Z mého přemýšlení mě vytrhla až Fuuko která se ptala jakou činost by jsme tak rádi dělali.
Mě osobně to bylo vcelku jedno ale měla jsem za to že bychom neměli dělat nic čím by jsme jen ztráceli drahocený čas dne.
,,Trénink,mise....Co já vím" pokrčila jsem lehce rameny. Ale no tak dítě.Proč nejdete za Kagem? Jistě Vám dá nějakou tu misi.Ozval se v mém nitru Kira.Něco takového jsem od něj čekala. Měl možná pravdu.Jít za Kagem ohledně mise byla opravdu dobrá volba ale přeci jen jako tým jsme se navzájem neznali takže jsme netušili co jeden od druhého čekat. A to bylo něco co jsem si myslela že by při misích mnohlo být docela zásadní.
Tušila jsem že oba dva přítomní budou dosti silní. Fuuko díky své fyzické síle která se předává v její rodině.A nakonec Sairento.Mladík z klanu Uhiha s mocným sharinganem. A já? Snad moji jedinou výhodou byl Kira.A také przatím velkým tajemstvím.

Sairento

Už chcel prehovoriť lebo nejak to tam stíchlo po tom páde misky. Predsa len nebude riešiť teraz Kasumi, keď sú spolu v tíme určite sa raz dozvie to tajomstvo, ktoré má no nechá tomu voľný priebeh. No v tom keď obidve prehovoria tak sa znova len pousmeje a povie. No ako chcete vy, trénovať, alebo ísť ku kágemu, tak čo ideme hlasovať ? Trošku určite divný nápad, ale tak predsa nech tam nie je ticho lebo ďalšei ticho by už určite nvydržal, mal ho už dneska dosť.

Fuuko

Nejspíš ani jeden z nás nebyl pevně rozhodnutý, co se bude dál dít, takže jsem byla ráda, že v tom nejsem sama. Hlasování mi přišlo jako dobrý nápad. Jediný prob,ém byl v tom, že jsem sama nevěděla, kterou ze dvou možností si mám vlastně vybrat. Pořádně jsem se narovnala na židli a s pohlédla na ostatní.
"Um...Fuuko souhlasí s hlasováním! ... Um...etooo...Návštěva Kageho nám dlouho nezabere a potom se uvidí, co dál." Vysoukala jsem ze sebe nakonec po vnitřním boji, kterou možnost vybrat. Mezitím jsem vytáhla z kapsy peněženku tvaru mořské hvězdice a nachystala si ji, abych mohla případně zaplatit, kdybychom se chystali už odejít.

Kasumi Hiashi

Když se tedy dohodlo že se bude hlasovat musela jsem se nějak vyjádřit. Chvíli jsem mlčela ale pak jsem se ,stejně jako Fuuko, přiklonila k tomu abychom šli ke Kagemu.
,,Stejně mám dojem že nám to teď moc nepomůže ale zkusit to můžeme.Dneska měl Kage nějakou dobrou náladu takže to je naše malé plus" uchechtla jsem se nad tou myšlenkou a koukla se na Uchihu. Chtěla jsem slyšet i jeho názor i když jsme jej vlastně již přehlasovali.
Kira mlčel jako hrob což mi řpišlo dosti divné ale nikoli zase tak neobvyklé.Občas se stalo že byl tiše dlouhou dobu a to si většinou urovnával myšlenky.Proto jsem na sobě nedávala nic znát a koukala se z Fuuko na Sairenta a zase zpět.

Sairento

Počúva Fuuko ako prehovorila a úplne s ňou súhlasi, veď predsa aj neskôr môžu trénovať no nie ? Che už opdoveď že, OK ide sa ku Kágemu, ale v tom ho predbehne Kasumi a povie to isté čo chcel povedať len on, zasmeje sa teda a prehovorí keď ona dopive. Ok je rozhodnutné, id sa ku Kágemu. Postaví sa zo stoličky, pri čom ju zasunie a pomalinky sa vyberie smerom ku Kágemu. No pri dverách ešte zastane a otočí sa na tie dve. No čo idete či tu chcete sedieť ?

Fuuko

Sledovala jsem Sairenta, jak odchází a přemýšlela, jestli na nás vůbec počká, nebo ne. Nakonec se zastavil ve dveřích a otočil se k nám. Měla jsem sice pocit, že si něco objednával, ale jelikož mu to ještě ani nedonesli, bylo to jedno. Já nechala potřebný finanční obnos na stole u talíře a zavolala na něj. "Um, počkej, už jdeme!" Podívala jsem se na Kasumi a hned na to vstala od stolu. Poodstoupila jsem do volné uličky tak, abych nic nepřevrátila a přehodila si své kladivo přes rameno. Sice jsem přitom smetla málem jednoho návštěvníka restaurace, ale spěšně jsem se omluvila, nenechala mu možnost se ani vyjádřit a spěchala jsem za Sairentem, kde jsem čekala, až dojde Kasumi.

Kasumi Hiashi

Jakmile se oba dva zvedli bylo mi jasné kam se jde a tak jsem neotálela.I já se zvedla ze židle a vydala se i se svým mečem ke dveřím. Vyšla jsem na ulici a chvíli na ně čekala.Poté jsem již pomaličku kráčela ke Kage budově a ke Kagemu. Bylo to trochu ironie když jsem s ním nedávno mluvila.

Sairento

Len sa pozerá ako obidve nesú tie svoje zbrane je to smiešne že oni nesú také ťažké veci, no aspoň so myslel že sú ťažké hlavne u Fuuko predsa len to kladivo mohlo mať aspoň tonu. No hneď z tých myšlienok prestal keď zbadal že Kasumi je už vonku a ide pomaly ku Kágemu, dal si teda ako vždy svoje ruky do vrecka a vyšiel von pri čom pomalinky dobehol aj Kasumi.

Fuuko

Šla jsem hned za Sairentem ven, kde na nás čekala Kasumi. Když jsem vycházela z restaurace, dávala jsem si dobrý pozor na to, abych zase někoho nesrazila svým velkým kladivem. V uzavřených prostorech, kde ještě ke všemu bylo dost lidí jsem měla občas trochu problémy, ale jakmile jsme vyšli ven, oddechla jsem si. V otevřeném prostranství jsem nemusela být tak opatrná. Oba dva jsme se připojili ke Kasumi a nakonec všichni mířili k budově Kageho.

Po delší procházce vesnicí, jsem se konečně rozhodla zajít si sem, do restaurace. Na jednu stranu jsem věděla, že tu vaří ty nejlepší jídla, ale můj žaludek k tomu, abych se sem dokopala jít, rozhodně dost napomohl. A co mám nejradši? Přeci jen, jídlo!
Pro sebe jsem se zakřenila a porozhlédla se po okolí, moc lidí tu nebylo, no nijak mi to nevadilo. Sedla jsem si na jendu ze stoliček a porozhlédla se po nabídce. Do oka mi hned padnul... "Prosím jeden miso ramen!" Zahlásila jsem muži svou nabídku a chvilku vyčkávala. Netrvalo ani pět minut a miska vařícího ráman byla přímo přede mnou.
"Itadakimasu!" Ohlásila jsem a zakřenila se. Pak už jsem se pustila do rámenu. Posilnit se před tréninkem, to je to, co potřebuji!

Minako Kyoko

Hned na to, co ve mě zmizela další miska a moje krásná peněženka zela prázdnotou, protože poslední drobné zmizely na stole, zaklapla jsem jí a s krátkým povzdechem schovala v brašničce. Poděkovala jsem za jídlo, porozhlédla se po vyprázdněné restauraci a zvedla se ze stoličky. Protáhla jsem se a přemýšlela, co jsem to vlastně chtěla dělat. taky, že po kratším, no dobře, spíš delším přemýšlením, jsem si vzpomněla. Ha, trénink! Zakřenila jsem se. A hledání týmu zajisté! Přikývla jsem si souhlasně, rozloučila se ä pak už spokojeně z restaurace odešla. Ztratila se v jedné z mnoha rušných uliček vesnice a mířila jen na jedno místo. Trénovat!
(Přesun.)