Ulice

Prostě ulice,uličky s obchody a podobně.
(obrázek dodám)

Kenji Uchiha

Pozorně jsem naslouchal jeho výkladu a snažil se zapamatovat každý detail který řekl. Když skončil. Řekl jsem pouze. Zajímavé. Pálila mě totiž jiná, pro mě podstatná otázka. Říkal jste, že se můžu zeptat na cokoli. Takže mě zajímá co dělá Uchiha na místě o kterém jsem v životě neslyšel. Navíc mě znáte, což je také divné. Zaměřil jsem se na něj a svým pohledem nikam neuhýbal.

Kenji Uchiha

Hltal jsem každé jeho slovo a mezi tím uvažoval. Možná, že to byl právě on kdo ve mě v raném dětství vzbudil zájem o hudbu a malování. Jistý jsem si však nebyl. Náš soused... No to je zvláštní. Vedle nás sice bydlela jedna rodina a té chyběl syn. Kterému mohlo teď být zhruba jako jemu. Avšak říkalo se, že je mrtví. Proto jsem si nebyl jistý, zda to může být vážně on. No a Váš otec a matka už jsou postarší lidé? Zeptal jsem se zkusmo, protože tím bych si ti teorii mohl ověřit. Navíc mohla to být lež. Jeho Sharingan jsem nikdy aktivní neviděl.

Kenji Uchiha

Ano to zní jako ona. Byla pro mě skoro jako babička. Řekl jsem trochu nostalgickým hlasem. Při jeho otázce jsem se zarazil. Vy to víte? Moje vášeň pro kreslení nebyla až tak moc známá. Hudbu tu znali i jiní lidé, ale o kreslení věděla více méně jen má nejbližší rodina.

Kenji Uchiha

Vážně? No je to možné, ale bude asi hodně starý. To jsem to ještě moc neuměl. Podotkl jsem ke zmínce o obrázku. Potom jsem se podrbal ve vlasech. No když jsem je viděl posledně. A budou to asi tak 3 nebo 4 dny. Měli se výborně. Tvůj otec mi dokonce vyprávěl i jeden veselý příběh. Pousmál jsem se a čekal jestli to bude nějak komentovat.

Kenji Uchiha

No já vlastně ještě nevím. Je to tu sice zajímavé, ale... Nedomluvil jsem to, protože začalo jemně sněžit. Předtím zdánlivě nudné budovy se najednou při tomhle přírodním úkazu zdály barevnější a zářivější. To ani nemluvím o těch budovách z ledu které začaly záři jako ohromné diamanty. Nádhera!!! Vydechl jsem a jinak stál v úžasu nad tou krásou. Tohle si musím určitě namalovat, než budu muset opustit Yuki. Začala se ve mě probouzet má skrytá duše umělce. Díky tomu jsem viděl svět vždy hezčí a barevnější, než se zdál ostatním lidem.

Chirou Uchiha

Jakmile začalo sněžit muž koukal na budovy.I jeho tento pohled na budovy na které sněží poněkud fascinovl a tak se nedivil tvému údivu.
,,Budeš muset odejít?Nikdo tě přeci nevyhání" pousmál se . ,,Vím ale že je to těžké rozhodnutí,zvláště ve tvém věku" přikývnul uznale. ,,Ale rozhodnutí přichází náhodně a je jen na nás jakou cestou se vydáme.Ovšem jen abychom potom nelitovali" domluvil ten svůj zdánlivý monolog a zadíval se do dálky na třpytící se budovu Kage.

Kenji Uchiha

No já nevím... Na nějakou zatím neurčitou dobu bych zde rád zůstal. Protože mě tohle místo dosti zaujalo. Odmlčel jsem se a chvíli pozoroval padající sníh. Avšak musím dát vědět domů. Jinak se o mě budou bát. Vybavil se mi domov. Moji sourozenci a rodiče. Navíc i další členové klanu, se kterými jsem měl poměrně vřelý vztah...

Kenji Uchiha

Ta jeho náhlá reakce mě poněkud vyvedla z míry. Ze začátku se zdál jako mrzutý a nemluvný člověk. Přitom po bližším seznámení, je to celkem příjemný a hovorný společník s dobrý srdcem. No tak tedy dobře. Myslím, že bych měl Yukikage oznámit, že se tu nějaký čas zdržím. Dodal jsem s lehkým úsměvem a přemýšlel. Jestli je mé rozhodnutí správné a neublíží mé rodině.

Kenji Uchiha

Chvíli jsem uvažoval, ale pak jsem došel k názoru, že bude lepší jeho doprovod. Myslím, že bych uvítal společníka, který by mě dovedl k budově Yukikage. Pravil jsem s lehkým úsměvem a přemýšlel co mi na tamto rozhodnutí řekne Mizukage.

Motoko Korioshi

Rychle jsem se proplétala mezi lidmi ulicemi. Nechtěla jsem tu být víc času, než bude nezbytně nutné. Pomalu jsem se dostávala blíž a blíž k místu, na které jsem mířila. Konečně jsem dorazila do obchodu s přívěšky. Chvíli jsem stala před ním, abych se ujistila, že vevnitř kromě prodavače nikdo není. Nakonec jsem se rozhoupala a vešla dovnitř. Vybrala jsem si dvě modré hvězdy. Zaplatila jsem je a odešla z krámku. Přívěšky jsem si venku chvíli prohlížela a pak jsem si je připevnila na pochvy svých mečů. Rozhodla jsem se vrátit domů. Když jsme procházela okolo budovy naší Kage zastavila jsem se. Prohlížela jsem si budovu. Škoda, že jsem tak neschopná a nikdy nebudu ninjou, nemuselo by to být tak špatné. Napadlo mě.

GM

Z oka kage zrovna hleděla jakási dívka.Nevypadala moc na to že by to byla Kage ale jakmile si zaměřila v hledáčku mladou Motoko usmála se.
,,Motoko?" zavolala na ní a chvíli čekala.
,,Pojď dovnitř mám pro tebe práci!" oznámila jí a její hlava se oěpt schovala za oknem. Bylo to zvláštní ale zjevně muselo jít o něco důležitého. A jak si Motoko mohla všimnout jako kdyby se všichni shinobi ztratili z povrchu zemského takže bylo pravděpodobné že všichni byli na misi.

Motoko Korioshi

Někdo po mě zařval z okna a zmizel. Neměla jsme vůbec chuť jít za ní nahoru, ale přece jenom byla v budově kage, takže jsme se rozhoupala a vydala se dovnitř. Naštěstí jsem na chodbě nikoho nepotkala. Jak to že vůbec ví, jak se jmenuju, celá tahle vesnice se tváří, jako bych neegsistovala. Došla jsem až ke kanceláři
kage. Podle okna to byla tahle místnost. zaklepala jsem na dveře a čekala. Hlavně ať se rychle vymáčkne a já můžu odejít.

GM

Nakonec vyšla z kanceláře k tobě žena a podala ti svitek. ,,tohle je naléhavé jeti to jasný? Takže ne že se budeš někde courat" promluvila a bylo vidět že je to opravdu naléhavé.
Jednalo se o misi kde bylo potřeba zneškodnit tábor banditů kteří se usídlili kousek od vesnice. Bylo opravdu důležité aby odešli. Takže bylo jen na dívce jak se k tomu postavý a jak to zařídí.

Motoko Korioshi

Podívala jsem se na ni jako na blázna a hodila ji svitek zpátky. Já nejsem ninja. Otočila jsme se a odcházela. Bylo to už nějakou dobu, co jsem "dokončila" akademii a od té doby se o mě nikdo nezajímal, takže jsem nechápala proč teď najednou, se mě snaží brát jako ninju, jako něco co nejsem.

GM

Osoba tě ihned doběhla a chytla tě za reameno. ,,Můžeš mi vysvětlit jak se to chováš?" povzdychla si žena a zakroutila hlavou. ,,To že jsi nedostávala mise mělo svoje důvody ale teď je potřeba tvých dovedností takže přestaň a splň misi" to už žena trochu zvíšila hlas. Bylo toho na ní trochu moc po tom co Kage odešla.
,,Myslím si že YUkikage by nebyla z tvého chování nadšená" povzdychla si znovu a koukla se na oblohu kde se schylovalo k bouři.

Motoko Korioshi

Já jsem zase s chování celé vesnice na větvi, zabručela jsem naštvaně. Popadla jsem svitek, mých schopností, jako byste o mojí neschopnosti něco věděli. Odcházela jsem pryč, aniž bych se na ni otočila. Evidentně to není nic důležitého, když na to můžou poslat mě, která to stoprocentně pokazím. Pomalu jsem odcházela po schodech pryč z budovy.