Taya Ryo
Jemnými kroky jsem pomalu procházela uličkami vesnice, i po letech mne nepřestala udivovat místní krása. Vrátila jsem se po dlouhé době, ale vesnice se vůbec nezměnila. Mírně jsem vrtěla boky, abych se cítila jako žena, né jako malá holka, která odsud kdysi utekla. Nevím, zda se mi to dařilo. Po delší chůzi jsem se zastavila na hlavni ulici, a rukou chytla jeden neposlušny pramen vlasů, který se mi houpal před okem. Nic se nezměnilo, stále stejně šílené. Zda-li pak už mne někdo z vedení vesnice zpozoroval. Napadlo mne, zatímco jsem si onen vlas začala kroutit na prst. Po delší době jsem se rozhodla, že je čas jít zase o dům dál. Zamířila jsem směrem k akademii. Na mysli se mi vyrojila spousta vzpomínek. Vzpomínek na mé 'úžasné' dětství. Nasadila jsem ironický ušklebek, ale rozhodla jsem se, že to nebudu nijak proživat, nechtěla jsem. Povzdechla jsem si a pomalým krokem se vydala k budově kageho, je načase začít nový život.