Ulice Yogangakure no Sato

Procházela jsem se noční ulicí. Slunce už dávno zapadlo. majitelé obchodů a krámků už zavřeli a odpočívali ve svých domovech. Ulice byla liduprázná až na mě. Světlo pouličních lamp osvětlovalo cestu přede mnou. V ruce jsem žmoulala kamínek. Byl to můj takový zlozvyk. Jednou jsem začala a od té doby nemůžu přestat.
Zastavila jsem se a podívala jsem se na hvězdy. Zářily, jako by chtěly říct, že je teď jejich čas a nedalo se jich nevšimnout.

Kasumi Hiashi / Kira

Kasumi která před nějakou chvílí opustila hřbitov se nyní procházela po ulicích vesnice.V tom si někoho všimla v dálce. Jen tak lehce vyskočila na jednu ze střech a přiblížila se trochu blíže.Co to zase děláš? ozval se její duch Kira. Nic závažného jen chci vědět kdo to je.A k čemu? Vypadá na shinobiho,už chápeš? Heeeh vskutku jsi hyperaktivní.....zasmál se duch vnitru mladé dívky která jen dřepěla kousek od oné osoby která koukala kamsi na hvězdy.

Toshio Endo

Toshio sa zahĺbené prechádza po ulicu a v ruke držal zápisník do ktorého si niečo písal.,, Hmmmm." hmkal si keď sa náhle zastavil a zbadal dve osoby očividne nevnímajúce seba samotných.,, No nie je to najlepší čas na strašenie ale dobre." pomyslel si, jedným zaklapnutím zavrel zápisník a kráčal v tichosti k nim. Keď bol tesne v ich blízkosti len sa pousmial.,, Bububu." snažil sa ich vystrašiť síce to bolo detinské.

Pořád jsem měla hlavu zakloněnou a dívala jsem se na hvězdy. Byly tak maličké a tak nádherně svítily. Nemohla jsem si pomoct. Byla to moje slabina. Milovala jsem malé lesklé věci. Tak jak své diamanty, se kterými jsem si neustále hrála.
Sedla jsem si do trávy ke stromu a znovu se zadívala na noční oblohu.

Kasumi Hiashi / Kira

Kasumi ani nehla hlavou a jen se pousmála. ,,A to bylo jakože co?" zazněl její hlas a koukla se na mladíka kus od sebe.Její meč se lehce zaleskl.Toho dotyčného si prohlédla od hlavy až k patě a pak se významě zakřenila. nedělej hlouposti ano? promluvil Kira. Buď bez starostí jasný? odsekla mu mladá dívka a postavila se aby na toho bubáka pořádně viděla.,,Slušnost je se představit" promluvila znovu a teď již byla napřímená a odhodlaná kdyžtak udělat nějakou tu nezbednost i když si slíbila že s tím skončí.

Toshio Endo

,,Snaha zapôsobiť?" odpovedal ale úsmev mu z tváre okamžite zmizol keď si prezrel slečnu pred sebou.,, Dáma má prednosť." nadýchol sa.,, Ale pokiaľ vás trápi taká skromná vec ako moje meno." pokrčil ramenami a hlboko sa uklonil.,, Som smrť samotná." zaškeril sa a hneď sa narovnal pričom si napravil plášť.

Kasumi Hiashi / Kira

Kasumi si jej přeměřila svým obvyklým pohedem a pak se jen uchechtla. ,,Smrt? To sotva" zasmála se tomu dotyčnému do tváře. ,,Smrt vypadá jinak než ty,ale jinak dobrý pokus" posadila se na střechu a koukala se jen tak do dálky. Tento člověk ji snad nemohl nijak ohrozit. Svůj meč měla u těla a byla schopna kdykoliv odrazit jeho útok kdyby byl snad tak bláhový a o něco se přeci jen pokusil. Ten mladík se mi líbí. Promluvil Kira. Děláš si srandu? Je to jen beztak namyšlenej fracek! odpověděla mu na to Kasumi a musela se nad tím usmát. Ale třeba púřekvapí .

Toshio Endo

Toshio len zíral ako slečinka zrazu vyskočila na strechu.,, No super mňa nazývajú bláznom ale hlavne, že tu behá schyzofrenický maniak v podobe holky." povzdychol si a viac menej Kasumi ignoroval.,, A to som sa slušne predstavil, sakryš kde som zase urobil chybu?" spýtal sa seba samotného Toshio a po dlhej chvíli pozrel na to Kasumi.,,Slušnosť na do všetko." prehovoril.

Kasumi Hiashi / Kira

Dívka na střeše se jen pousmála. ,,Jsem Kasumi" představila se poklidně a koukla na něj dolů.,,Těší mě " usmála se a meč položila vedle sebe jako kdyby se nechumelilo. ,,A mimochodem nejsem schyzofrenik" naklonila hlavu trochu na stranu.No jak se to vezme.Zasmál se v jejím duchu Kira.Kasumi si nad tím jen povzdychla. Možná že ten kluk měl pravdu.Ale nic o ní nevěděl.Chtěla by vidět jeho jak by se choval kdyby v sobě měl ducha nějakého týpka který byl přes sto let mrtvý.

Toshio Endo

,,Uno momento." zodvihol jeden prst Toshio na výstrahu a z bočného vrecka si vytiahol malý zápisník. Nalistoval si najnovšiu stránku. Jemne si hryzol do prsta a napísal meno ,,Kasumi". Potom zápisník zavrel a odložil ho.,, Nemal som pri sebe pero." povzdychol si a zároveň pokrčil ramenami ale pohľad mu padol na druhú osobu, ktorá sedela neďaleko takže začal solídne ignorovať Kasumi.

Kasumi Hiashi

Nějak nereagovala na ten total ignore on toho kluka který se jí pořádně ani nepředstavil.Jen tak koukala do dálky a dlouze přemýšlela nad svým osudem shinobiho. Když si vzpoměla na tu diskuzi s Kagem měla co dělat aby se nezačala smát. Opravdu jí to připadalo dosti komické. Vždy mu dělala naschváli a před chvíli se s ním bavila jako kdyby byli kamarádi. Po nějaké době se koukla znovu na toho kluka a nakonec směrem kterým hleděl on. Spatřila znovu tu osobu kterou sledovala před tím než se tam objevil. Docela ji zajímalo k čemu mu bylo její jméno ale upřímě to raději ani nechtěla vědět. Kdo se moc ptá moc se dozví.

Kamínek, který jsem žmoulala v ruce mi spadl do trávy. "Kruci!" sykla jsem si pro sebe. Dlaň jsem položila na zem a začala jsem po něm pátrat. Konečně jsem ho našla. Vzala jsem ho mezi prsty a zkoumala jeho tvar. Nijak se nezměnil. Tak nějak jsem si oddechla. Sice jsem těch kamínků si mohla udělat několik ale pokaždé, když jsem ho ztratila, tak jsem se na sebe zlobila. Takhle bych mohla sedět pořád, pomyslela jsem si.

Natsuki

Sedela som na jednom z obrovských konárov jedného z veľkých stromov ktoré sa nachádzali v celej dedine. Opierala som sa o drevo za mnou zatiaľ čo som pravou nohou len tak voľne pohupovala vo vzduchu. V rukách som držala bagetu z ktorej som si každú chvíľku spokojne uhryzla. Naah život je krásny. Pousmiala som sa v duchu a len som si vychutnávala tento pocit nekonečnej slobody a neviazanosti. Nebývať nikde malo aj svoje výhody, nemusela som platiť žiadne účty, nemal ma kto ako otravovať páč nikdy nikto nevedel kde ma zastihnúť.. pochopiteľne mnoho ďalších. O chvíľku som dojedla a tak som len papier v ktorom bola Bageta pokrčila a hodila do koša ktorý bol vzdialený asi o dva metre. Trafila som, no, čakala som že trafím. Po tom som sa zviezla trocha pohodlnejšie na konár a pohľad som obrátila na bielovlasé dievča ktoré sa .. asi hralo s kameňom, o niekoľko metrov dole a ďalej.

Už jsem tam seděla hodně dlouhou dobu. Usoudila jsem, že by bylo ideální zajít za kagem a pořádat ho o tým, abych si mohla zlepšovat své schopnosti. Zvedla jsem se. Kamínek jsem si na chvíli dala do kapsy a poplácala jsem se po zadku. Nepotřebovala jsem být špinavá. Když jsem se ujistila, že mám zadek čistý znovu jsem sáhla do kapsy a kamínek jsem si vytáhla. Zase jsem ho začala žmoulat v prstech. Pořád jsem si s něčím drobným musela hrát. Byl to můj zlozvyk. Pomaly jsem se vydala ke kagemu. Nepospíchala jsem. Ráda jsem se procházela.
(přesun)

Ako sa zodvihla a išla preč tak som tam ešte chvíľku vylihovala. Nakoniec som si však len povzdychla, vyhupla som sa na nohy a skočila som na najbližšiu strechu budovy. No takto som sa začala presúvať približne jej smerom. Bola som zvedavá čo bude Shizu robiť v podstate celý deň. Vlastne som ju už nejaký ten čas sledovala no necítila som absolútne žiadne výčitky či podobne.
(presun)

Fuuko

Probíhala jsem ulicí a měla co dělat, abych nesrazila kolem procházející lidi svým kladivem, které jsem nesla sebou. Měla jsem celkem naspěch, protože ještě před pár minutami mi hrozilo akutní ohrožení od člověka, kterému jsem úplným omylem rozbila svým kladivem plot, když jsem trénovala. Byla to jen nehoda. Teď jsem na chvíli zastavila a otočila se. Nikde nikdo. Nevypadalo to, že by mě pronásledoval. Oddechla jsem si a nejspíš už byla v bezpečí. Pokračovala jsem po ulici dál, dokud jsem nenašla klidné a stinné místo, kde bych si mohla na chvíli odpočinout. Došla jsem až pod vysoký strom, složila jsem kladivo na zem a posadila se na něj. Bylo opravdu skoro větší, než já sama. Teď jsem nějak přestala vnímat okolí a vytáhla z kapsy nedodělanou dřevěnou sošku i speciální nůž a začala jsem vyřezávat. Dřevo začínalo nabírat tvar hvězdy, ale obyčejná hvězda to nebyla. Natolik jsem se ponořila do práce, že jsem úplně zapoměla na svět kolem sebe.

Kasumi Hiashi / Kira


Když jsem tak nějak neměla co dělat jen tak jsem se procházela po ulici. Lidé kolem si už tak nějak zvykli že přes rameno nosím ten velký meč ale i tak nahazovali jen samé obličeje které naznačovali že jim tam vadím. Vidíš to? Já ti říkal že se máš chovat slušně dítě. Ozval se v mém nitru Kira a já měla co dělat abych se nezačala smát. Snad měla ale i pravdu. Já byla ta která v této vesnici byla prohlášena za největšího průseráře. Docela bych se divila kdyby byl ještě nekdo kdo by mě neznal. I když těch mohlo být hodně. Všichni totiž znali jen mé jméno ale nikdo z nich neměl ani tušení jaká jsem . CHtěla jsem Kirovi něco jízlivého odpovědět když v tom mě zaujali narížky lidí na probíhající postavu s něčím dosti velkým. Vyskočila jsem si tedy hbytě na jednu z nejbližších střech a začala tu osob sledovat. Všimla jsem si že je to holka s velkou palicí.Trochu jsem se divila že ji vůbec unese ale když jsem se podívala na svůj meč divit jsem se přestala. Čupěla jsem na střeše a sledovala tu holku jak tam cosi vyřezává. Svůj měč jsem měla jako vždy přes rameno a moje vlasy lehce vlály v mírném větříku který byl kolem.

Sairento Uchiha

Kráča si ulicou s rukami vo vreckách ako jeto u neho zvykom. Na sebe má svoje obľúbené bielo-čierne tričko (ako na obrázku) a pomalinky ide okolo nejakých domov alebo obcodov. Mal by ísť za mamou, ktorá tu niekde má kvetinárstvo. V tom ako prechadzá okolo tak len pozerá ako na neho pár ľudí čumí. Nejak sa mu tie pohľady nepáčia no na to nemá nejak čas, musí zháňať tím, predsa len samému sa mu trénovať nechce. V tom ako náhle stojí pred obchodom kde robí jeho mama tak si všimne na druhej strane dievča ako niečo robí z dreva. No jeho očiam neujde ani osoboa, ktorá sedí na strechce obchodu a sleduje tam niečo alebo niekoho. No kým vojde teda dnu, tak sa rozhodne spýtať tej mladej slečny oproti čo to vlastne robé. Pomalinky teda ku nej prikročí a spýta sa. Ahoj, prosím ťa čo to tu robíš z toho dreva ? Ruky si vytiane z vrecka a dá si ich za hlavu a poškrabe sa po nej.V tom si všimne to veľké kladivo. Hm že by ona bola shinoby ? Pozerá sa raz na ňu a raz na to veľké kladivo, pri čom rozmýšľa že či by sa nemal spýtať ohšadom toho tímu.

Kasumi Hiashi /Kira


Mému pohledu neunikla osoba která si mě z dálky poněkud prohlédla a pak se zaměřila na tu holku s kladivem. Od pohledu mi na tom člověku něco nesedělo.Nakonec jsem přišla na to co. Byl to další Uchiha. Měl rpostě jejich typické rysy. Ne že bych proti nim něco měla ale zatím jsem poznala jen ty co byli věčně namyšlení a mysleli si že jejich sharingan je nejlepší na světě. Svůj meč jsem si neslyšně přehodila na druhé rameno a podívala se na oblohu.Potom jsem jen seskočila ze střechny ala salto tak jako vždy přičemž jsem svůj měč stále držela na rameni. Když jsem tak nějak vstala rozešla jsem se znovu ulicí. Tušila jsem že ti dva se budou bavit spolu a navíc kdo by se chtěl bavit s odpadlíkem celé vesnice?
Prošla jsem kousek kolem nich a pomalý krokem pokračovala po ulici. Najednou na mě kdosi promluvil.
,,Hey Ty....Doufám že se nechystáš na další průser!" byl to hlas muže kterého jsem docela znala. Měl malý obchod a boužel byl občas mím zájmem k průserům. Koukla jsem se na něj klidnýma očima. ,,Nemám náladu" odpověděla jsem a koutkem oka pozorovala ty dva u stromu. V duchu jsem si jen povzdychla. Snad kdybych jako malá nedělala tolik špatných věcí,snad bych měla i kamarády
Uklidni se dítě.Už zase začínáš......s lítostí...ozval se duch a já jen bezmyšlenkovitě přikývla.

Fuuko

Soška se už skoro nabrala konečnou podobu originálu, ale já se ještě snažila doladit nějaké detaily. Zabraná do práce jsem si ani nevšimla, že předemnou někdo stojí, dokud ta osoba nepromluvila. Jeho hlas mě vrátil zpátky do reality a já sebou mírně škubla, div mi nevypadla soška z ruky. Překvapeně jsem se na něj podívala a a párkrát ho přeměřila pohledem. Můj poklidný výraz se poněkud stáhl a já se teď nevědomky spíš mračila. Nepůsobil na mě zrovna příjemným dojmem. Možná za to mohl jeho výraz..nebo spíš jeho vzhled. He? Narazila jsem na divnou osobu...Hmmmmm... Přemýšlela jsem, jestli mu odpovědět a i tak jsem si s tím dávala celkem na čas. Nakonec jsem od něj odtrhla svůj pohled a začala se zase věnovat dřevěné sošce.
"Vyřezávám." Odpověděla jsem zrovna, když jsem sošku ve tvaru hvězdy dokončila. Teď jsem upírala svůj zrak na ten dřevěný výtvor a rozplývala se nad svojí šikovností.

Sairento Uchiha

Pozerá sa na ňu ako to vyrezáva niečo z toho dreva, keď v tom sa len tak otočí za seba či na tej streche ešte náhodou neuvidí tú osobu. No tá tam už nie je, ale prechádza tesne okolo neho. Premeria si juz nova a aj ten meč čo má nosí pri sebe. Čo je to za dievča ? Prejde mu mráz po chrbte pri tejto myšlienke, no v tom ho od nej prerušia slová tej dievky pred ním. Otočí sa teda znova k nej a pozrie sa na ňu. Je prekvapený z tej odpovede, ale úprimne v duchu vie že aj čakal takú odpoveď predsa len dal blbú aj otázku, no nechce sa tu moc vykecávať, keď v tom vidí nejakú hviezdicu v jej ruke. Ruky si dá teda znova do vrecka, otocčí sa jej chrbtom a odchádza preč pri čom povie. Si veľmi zaujímavá, dúfam že sa ešte nieked vidíme. Polynki už kráča domov, dokonca ani do toho kvetinárstva nešiel čo chcel ísť pozrieť mamu, a znova prechádza okolo tej dievky čo bola na strechce. Pozrie sa na ňu ako sa z niekým rozpráva. A len kráča okolo nej a pomalinky ide ďalej ulicou priamo domov, dúfa že už žiadných divných ľudí dneska nestretne.

Fuuko

Ta divná osoba se ke mě najednou otočila zády a já si ho už dál nevšímala. Pohled mi padl na dívku, co procházela kolem. Přišlo mi na ní něco zvláštního, ale nevěděla jsem co. Z přemýšlení mě vytrhl hlas toho kluka a já se za ním jen překvapeně otočila. "Um...Hai." Řekla jsem si spíš pro sebe, a pak už jsem jen dál pozorovala tu dívku a ani se to nesnažila nějak maskovat. Hmm, dalši podivná osoba...Co bych měla dělat? Nejspíš mi přišla ještě divnější, než kluk, co tu před chvílí stál, ale rozhodně na mě působila přátelštějším dojmem...i když to možná proto, že to byla dívka.

Sairento Uchiha

Keď už je trochu ďalej od obidvoch dievčat tak si začne hľadať nejaké dobré miestečko tak aby mal dobrý výhľad na obidve. Vlastne chce sledovať len tu jednu, tú s tým mečom, niečo mu nesedí na nej. Je nejaká iná, nemyslí tým výzorovo, ale povahovo. Je iná ako niektoré iné dievčata v jej veku a preto vyzerá dosť zaujímavo. V tom ako hľadá miesto nájde si jedno dobre miestečko hore na strche, také dobré že vidí celú ulicu perfektne. Vyjde teda hore a posadí sa pri čom sa pozrie do ľava kde vidí pár detí ako sa niečo hrajú asi na schovavačku a potom sa znova pozrie na pravo kde vidí to dievča z mečom na chrbte. Teraz má na ňu perfektný výhľad, dúfa že ho nikto nevyruší.

Kasumi Hiashi

Trochu otráveně jsem kývla hlavou na toho chlápka a raději se začala věnovat svému. Ale nemohla jsem si nevšimnout že se ta holka na mě dívá a tak jsem snad naschvál prošla kolem ní a lehce se pousmála. ,,Ahoj" pozdravila jsem ji slušně a mířila kamsi k restauraci protože jsem začala mít hlad.Ale šla jsem dosti pomalu takže mě ta holka klidně mohla doběhnout. Stejnak jsem si s někým chtěla popovídat jen jsem nechtěl být nějak vlezlá. Takže jsem tomu nechala volný průběh.