Ulice Yogangakure no Sato

Fuuko

Znovu prošla kolem a pozdravila mě. Nevím, co se to dnes dělo. Většinou mě ostatní ignorovali, ale mohla jsem si za to sama. Pořád jsem seděla na kladivu a dívala se za ní, jak pomalu odchází. Pohoupávala jsem nohama sem a tam a žmoulala v ruce vyřezanou mořskou hvězdu, až jsem nakonec zavolala na tu dívku. "Um...Počkej!" Seskočila jsem z kladiva, přehodila si ho bez problémů přes rameno a doběhla ji. Musela jsem s tím obřím kladivem působit docela směšně obzvlášť se svou malou výškou.

Kasumi Hiashi / Kira

Když na mě zavolala zastavila jsem se a pootočila hlavou a jen sledovala jak se ke mě blíží. Můj velký meč mi stále sídlil na rameni. Co se týkalo té věci co měla ta dívka u sebe moc mi to divné nepřipadalo ptotože na mě se lidé kvůli meči dívali stejně jako na nic. ,,Ano?" pronesla jsem a lehce se usmála přičemž jí hleděla do tváře. Copak? Navazuješ vztahy? Ale no tak Kiro nechej toho ano? mluvila jsem se svým duchem v sobě ale to na mě mohlo být sotva poznat. Stále jsem hleděla na tu dívku a ve skutečnosti jsem nepromluvila ani jedno slovo nahlas.

Fuuko

Zastavila jsem se těsně před ní a kladivo shodila na zem, až jsem skoro poskočila. Kladivo něco vážilo, takže to byla celkem rána. Ups. Občas jsem si nedávala zrovna pozor. Nijak jsem to dál neřešila a upřela jsem pohled na tu dívku. Z blízka vypadala ještě podivněji než z dálky. Musela jsem působit asi trochu divně, když jsem na ni zamyšleně a mlčky hleděla. Rozhodně jsem neměla žádné špatné úmysly, jen jsem si to nějak neuvědomovala."Um..." Naklonila jsem hlavu trochu dostrany a ukázala na její meč. "Um, ty jsi taky shinobi, že?" Věděla jsem, že nejspíš bude a tohle byl jediný nápad jak navázat konverzaci.

Kasumi Hiashi


Lehce jsem se usmála nad její otázkou. Bylo to snad poprvé kdy mi někdo položil tuto otázku a tak mě to i mírně pobavilo.,,Hai, jsem shinobi" odpověděla jsem jí a koukla se na to co vláčela s sebou. ,,Počítám že ty také.Tahle věcička musí být těžká co?" uchechtla jsem se nad tím Kira,duch v mém těle, byl kupodivu tiše a nic neříkal což mě dosti překvapilo ale nechávala jsem to být. Byla jsem docela ráda že nemusím poslouchat jeho poučující věty a připomínky na moji osobu. Opřela jsem svůj velký meč o zem a opřela se o něj. Mohlo to být docela směšné protože byl i teď větší než já.

Fuuko

Ani na okamžik jsem neuhnula pohledem, ale teď mi na tváři panoval celkem uvolněný, ale přesto zamyšlený výraz. "Um, hai. Nedávno jsem odmaturovala na akademii a teď...nevím co dál. Slyšela jsem, že nás vedení do žádných týmu nepřiřazuje..." Povzdechla jsem si trochu rozhozeně. Vlastně jsem se na tohle chtěla už jít zeptat dřív, ale nějak s emi nechtělo navštívit Kageho...Co když to byl nějaký děsivý člověk. Stačilo, že jsem dost divných lidí potkávala na ulici. Najednou jsem si vzpoměla na její další otázku a můj pohled se stočil ke kladivu, které při pádu udělalo do země malý otisk. "Hmm, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela...Možná ano, ale Fuuko má síly dost." Řekla jsem naprosto sebejistě a usmála se na tu dívku.

Kasumi Hiashi

Poslouchala jsem tu holku pořádně a pak se koukla na oblohu a následně zase na ní. ,,Možná že když si k sobě ještě někoho seženeme mohl by nám Kage dát misi"usmála jsem se. ,,A když ne myslím že mu zase donesu králíka" dodala jsem s u toho se lehce usmála. Docela jsem se divila že si mě ta holka nepamatovala z Akademie ale muselo se nechat že ani já jsem ji neměla moc v paměti což jsem nijak moc neřešila.
Při vzpomínce na Kageho výraz když jsem mu posledně donesla králíka jsem měla téměř co dělat abych zklidnila Kiru uvnitř sebe.Cítila jem totiž jak by mi rád zase dával přednášky a na to jsem moc náladu neměla. ,,Záleží na to jestli chceš misi.Co se Kageho týče vidím že máš stejný výraz jako většina nových genninů.Něco ti povím,není čeho se bát. Tváří se sice jako strašně moc přísnej týpek ale když na to příjde je docela fajn.I když jeho tresty jsou na palici" zasmála jsem se jen tiše.

Fuuko

"Králíka?" Podivila jsem se, protože jsem moc nechápala, o čem ta dívka mluví. Na chvíli jsem se zamyslela a nakonec jsem si to přebrala úplně po svém, jako vždycky všechno. "Um, v tom případě mu Fuuko přinese mořskou hvězdu! Nikdo neodolá kouzlu roztomilosti vyřezávaných hvězd!" Vychrlila jsem ze sebe v rychlosti a ukázala jí svou vyřezanou sošku, kterou jsem před chvílí dodělala. Můj výraz prozrazoval, že to myslím vážně a že mi to přijde jako nejlepší nápad. Mé myšlenkové pochody byly často úplně mimo a já si to málokdy uvědomila.

Kasumi Hiashi

Když ukázala na tu hvězdu podrbala jsem se rozpačitě na hlavě. ,,Víš s tím králíkem jsem to myslela trochu jinak" začala jsem pozvolna. ,,Kagemu jsem nosila králíka ale ne zrovna v roztomilém stavu.Ale vždy v takovém abych ho naštvala. " dokončila jsem tak nějak. ,,Chápeš mě? Nechci aby jsi si myslela že jsem nechutná nebo tak něco...jen.....ach nech to raději plavat." zasmála jsem se zlehka. ,,Chystala jsem se jít na jídlo nechceš jít taky? " pousmála jsem se. ,,Mimochodem jsem Kasumi" s těmito slovy jsem k ní natáhla ruku a čekala jestli ji přijme.

Fuuko

"Um...Fuuko chápe." Odkývala jsme jí rychle a předvědčivě. Vlastně mi ta dívka přišla docela milá, a to i přesto, že jsem její historku s králíkem nakonec překvapivě pochopila. Do detailů ovšem zacházet nemusela. Nevěděla jsem, na co mám zareagovat dřív, ale když se mi představila a natáhla ke mě ruku, bylo slušností se také nejdříve představit. "Já jsem Fuuko a ráda tě poznávám." Uklonila jsem se s úsměvem a do její natažené ruky jsem jí položila vyřezanou hvězdu. "To je pro tebe." Řekla jsme odhodlaně a doufala, že hvězdu přijme. Nebyla jsem zvyklá někomu podávat ruce, takže mě v prvním momentě ani nenapadlo, proč ji ke mě napřáhla. "Um...Půjdu ráda." Oznámila jsem jí s milým úsměvem a zvedla jsem kladivo ze země, abych si ho mohla přehodit přes rameno.

Kasumi Hiashi

Když mi dala tu hvězdu cvíli jsem koukala na svoji ruku. Bylo to snad poprvé kdy mi někdo něco dal a tak jsem z toho byla lehce v šoku.,,Um,arigato" poděkovala jsem slušně.,,Ráda tě poznávám.Takže půjdeme" usmála jsem se a šla i s tou dívkou někam na to jídlo protože jsem opravdu začala padat hlady.Kira byl dost ticho což bylo zvláštní ale nemluvila jsem na něj. Možná přemýšlel jako obvykle já ho v tom nechtěla rušit.

Fuuko

Jen jsem se usmála, když můj malý dárek přijala a poděkovala. Nikdy dřív mě nenapadlo něco někomu darovat, protože jsem se s nikým vlastně ani nebavila. Nad její další větou jsem mlčky přikývla a cupitala jsem poslušně za ní, při čemž jsem se rozhlížela kolem sebe po ulici a tentokrát jsem si dávala pozor, abych někoho omylem zase díky kladivu neshodila. Občas jsem byla dosti neopatrná a nemotorná...Obzvlášť s obřím kladivem, které jsem nesla opřené o rameno.

Sairento Uchiha

Stále sedí na tom dome a pozerá sa na tie dve dievky. Nebudú to len obyčajné dievčatá keď si premeriava ich zbrane. V tom sa však jeho oči presúvajú z kladiva na meč, a potom na tváre obidvoch osôbo. Vyzerájú tak pokojne, ako keby im nič nehrozilo. Ponjeakom čase sledovania sa tie dievčatá konečne rozhodnú nie kam ísť, pomaličky sa otočia a idú preč. Konečne teda zo skočí z domu a potichu ich sleduje, dúfa že ho ani jedna neuvidí lebo to by zle dopadlo. Dve proti jednému a k tomu ešte nevie akú majú silu plus navyše tie zbrane, proste nechce teraz problémy.

Minako Kyoko

Zrovna jsem vyšla z Akademie na ulici a porozhlédla se, v Yogangakure jsem vyrůstala, ale přeci jen, člověk se občas potřebuje zorientovat. Pousmála jsem se a pak se zamyslela.
Kam teď? Doprava, doleva? Hmm, risku to uprostřed. Pro sebe jsem si spokojeně kývla a vydala se zadaným směrem, taky, že jsem mířila teď jen na jedno místo, do kanceláře.
(Přesun.)