Cesta do Yogangakure no Sato

Riko Hiashi /Archon

Yukikage tiše kráčela a tiše naslouchala křupání sněhu pod nohama. Nikdo z nich nic neřekl a to jí bylo kapánek divné. Koukla se na všechny a usmála se.
,,A já měla dojem že dnešní generace je ukecaná" zasmála se.
,,Jak vidím s Vámi si člověk moc legrace neužije" zakrouitila hlavou. Byla by raději kdyby ji brali jako dobrého přítele než aby celou cestu mlčeli jako dávno zapomenuté hroby.Tomu říkám disciplína! ozval se jí v hlavě Archon. Ano ale nesmí se to přehánět drahý příteli.
,,Akio? Řekni mi jak se ti líbil tvůj odpočinek?" zasmála se. ,,Říkala jsem Archonovi že se brzy probereš." na chvíli se odmlčela. ,,Boužel prohrál sázku" jedině tento chlapec mohl vědět kdo je to Archon. Nikdo jiný s ním ještě neměl tu čest. No jo pořád. Přestaň nebo......! Boužel ani on nedokázal najít výhružku kterou by chtěl.
,,A co vy dva? Nepřidáte se k nějaké konverzaci?Nepřipadá mi moc pohodlné takto mlčet." nad tím jen pokrčila rameny.

Akio kráčel mlčky vedle Yukikage a jen pečlivě sledoval své okolí. Měl už to ve zvyku a alespoň nějak se chtěl zabavit, protože myslet na ty věci, co ho trápili ve vesnici a ten zbytek, to opravdu teď nemělo cenu. Zbytečně by se rozptyloval a to by nebylo dobré, kdyby na ně někdo zrovna zaútočil. Hlavně tedy pro tým. Chtěl být, alespoň nějak potřebný, takže, musel se teď na tento cíl soustředit...
"No... nechtěl jsem být nějak otravný a začínat nějakou řeč..." Otočil se na Yukikage a zářivě se usmál...
Pak mu, ale úsměv na chvíli zmizel a trochu znejistěl..."No... já si myslel, že se budete zlobit, když jsem byl tak dlouho mimo. Promarnil jsem docela dost času, který se dal využít mnohem lépe. Ani nevím, jak jsem mohl zůstat tak dlouho mimo. Vlastně... ani nevím, jak jsem se pak ocitl u sebe v posteli. Někdo se o mě musel starat, ale... opravdu nevím kdo. Já... tohle bylo poprvé... opravdu nevím...." Odpověděl a více se zasmušil... Fakt mu to docela vrtalo hlavou...
!A sázka? Ehm... mohl bych se zeptat jakou sázku?" Zaskočilo ho trochu její další věta. Přemýšlel, jaká sázka to asi mohla být... Však.. to doma a také, to že toho tolik zameškal... pořád mu to vrtalo hlavou, ale zároveň, byl i dost překvapený, že to nejspíš asi Yukikage nevadí. Sám si to tak vyčítal, ale ona...

Kenji Uchiha

Celou dobu jsem kráčel pohodovou, skoro neslyšnou chůzí za Riko. Nedával jsem to znát, ale neustále jsem pozoroval okolí. Nevěděl jsem čím to bylo, ale měl jsem divné tušení. Jako by se mělo brzy něco stát, něco jako přepadení jinými ninji. Poté se na nás otočila Yukikage a začala zkoušet rozjet konstruktivní debata. Navíc zmínila nějakého Archona. To jméno jsem ji už párkrát slyšel polohlasně vyslovit, ale neměl jsem tušení o koho vlastně jde. Možná blízký přítel, nebo nějaký starý známí. Navíc měl nějakou spojitost a Akiem, tudíž to byl možná člen stejného klanu, nebo tak něco. Když se zaměřila na mě a toho druhého kluka, kterého jsem ani neznal jménem. Přestal jsem na pár okamžiků pozorovat okolí a zadíval se jí přímo do očí. Omlouvám se, ale budu muset zdvořile odmítnout. Nemám totiž žádné stěžejní zdělení pro zbytek skupiny. Odmlčel jsem se a znovu se zaměřil na průzkum okolí. Neměl jsem totiž moc v lásce překvapení. Hlavně ty zákeřné.

Yasuki Taiyo

Kráčal som potichu a pozeral som sa na ostatných skoro všetci sledovali okolie ako keby nás mal niekto kaťdá chvíľku prepadnúť no to by som už ja vedel že sa niekto blíži jedine kto poznal moje schopnosti bola Riko. Ostatných som nechcel zaťažovať hovorením o sebe a čo dokážem aj ked by ich to asi upokojilo a nemuseli by stále sledovať okolie a čakať či nás niekto neprepadne. Avšak keby sa niekto spýtal na túto tému tak by som mu odpovedal ale zatiaľ nebol dôvod nechcel som sa vychvaľovať a podobe tak som kráčal potichu dalej po ceste.

Riko Hiashi / Archon

Yukikage poslouchala co mladý Akio říkal.Musela se pouze usmát.Docela ji fascinovalo jak tento mladík vše bral tak vážně. ,,Sázka spočívala v tom že Archon tvrdil že se probereš až za čtyři dny.Já tvrdila den a kousek nebo dva" zasmála se a koukla se po okolí. Byla dosti klidná protože kdyby se chystalo nějaké nečekané překvapení už by o něm věděla. Takže se nebylo čeho bát.
,,Díky této výhře se alespoň zdrží neužitečných komentářů." dodala Akiovi a koukla se na Kenjiho. ,,Vidím že tě Chirou ještě nenaučil tomu nejdůležitějšímu." povzdychla si a koukla se na nebe. Po chvíli se koukla zase na něj. ,,Důvěra je nejdůležitější faktor spolupráce.Komunikace ať už o důležitých věcech nebo o maličkostech často vyřeší tíživou situaci." když tato slova říkala mírně jí cukli koutky. I ona bývala taková jako Kenji.
,,Jak by jsi poznal svého týmového partnera kdyby jsi o něm nic nevěděl? Každý protivník který by použil Henge nebo silnější přeměňovací techniku by tě tak snadněji porazil.Proto by jsi se měl naučit komunikovat." trochu si přitáhla na ruce své rukavice a pak dodala. ,,ALe nemohu tě k ničemu nutit.Jen tě chci požádat aby jsi o tom přemýšlel." dokončila a očima trochu sjela na Yasukiho.Byl tiše.Za celou dobu neřekla ani jediné slovo.,,A co ty Yasuki? Nechtěl by jsi svým budoucím kolegům něco o sobě povědět?" optala se a tak trochu čekala že alespoň on bude rozumný a něco řekne. Narozdíl od Kenjiho kterému v žilách kolovala typická krev Uchiha klanu takže měl jejich takzvanou aroganci.Už jsem se zmiňoval že nesnáším Uchihy? tázal se Archon uvnitř Kage. Ta neodpověděla. Fajn,vím že jsem prohrál a něco jsem slíbil ale to neznamená že mě budeš ignorovat jasný?! Takže koukej příjmat moje slova!

Yasuki Taiyo

Kráčal som dalej po ceste a počúval som ich ked v tom na mňa prehovorila Yukikage iba som sa pousmial.Aj áno ale neviem presne čo by som im mal o sebe povedať...Tak poviem základné veci o sebe volám sa ak ešte neikto nevie Yasuki Taiyo mám 16 rokov...Povedal som a kráčal som pomaly dalej.No a ešte taká dôležitá informácia aby ste nemuseli furt sledovať okolie a neboli v napätí či nás niekto neprepadne tak oznamujem že som senzor a ak by sa niekto blížil už by som vás informoval...Dodal som pousmial som sa a kráčal som dalej.

Kenji Uchiha

Zavřel jsem během chuze oči a naslouchal křupání promrzlého sněhu pod nohama. Když na mě Riko promluvila, znovu jsem je otevřel díval se na ni. Pozorně jsem vyslechl každé její slovo a chvíli nad tím uvažoval. Hmm máte v tom asi pravdu, ale dalo by se to i otočit. Když si člověk čistě teoreticky nevytváří v "POUTA" s ostatními. Je pro něj mnohem snazší fungovat samostatně a nenechat se ovlivňovat přebytečnými emocemi. Které by mu mohli zastřít úsudek, při plnění nějakého úkolu. Mohu to i uvést na příkladě. Kdyby byl v ohrožení člen mé rodiny. Rozhodily by mi emoce, logické myšlení a já bych vyvedl nějakou hloupost. Kdyby byl, ale v ohrožení naprosto cizí člověk. Moje myšlenkové pochody to nezastře a já budu moci pracovat s chirurgickou přesností. Odmlčel jsem se a zvolna se nadechl. Co se týká Henge a podobných technik. Pomocí Sharinganu dokážu rozeznat chakru originálu od podvodníka. Takže v tom problém až tak nevidím. Své důvody pro mlčenlivost a odměřenost jsem, ale neuvedl. Nikdo se na ně neptal a já už i tak řekl více než bylo nutné.

Akio se to vyposlechl a jen se pak tak nejistě poškrábal na temeni hlavy a pousmál se."Ehm... aha... no... jo... hehe... i tak se mi to zdálo jako bych prospal věčnost..." Taky se zasmál a trochu víc se uvolnil. Stále byl z toho takový, no... vykolejený, takže takové rozptýlení mu docela bodlo. Vlastně, docela dost. Bylo mu sice blbí se takhle bavit z kage, před ostatními, když jsou tak zamlklý, ale... nechtěl být zase neslušný, takže... vlastně si protiřečil...
Akio trochu zakroutil hlavou a dlouze si vydechl. Už zase uvažoval nad nesmyli a takovými drobnostmi. Dělal to sice pořád a zkrátka už takový byl, ale začalo mu to už samo na sobě vadit. Někomu to mohlo připadat dost divný. Měl alespoň to štěstí, že toto vše se odehrávalo jen v něm a na povrchu zůstával jen ten jeho nepropustný a přátelský úsměv...
Akio se na její další větou jen znova lehce pousmál a přikývl."Hai, ale... víte... mě to nevadí. Můj sensei se mi líbí takový, jaký je a náhodou, když chce, umí s ním být sranda. Chce to sice trochu černého humoru, ale... to je právě na tom to nejvtipnější..." Zazubil se a pak zase nahodil ten svůj obvyklý výraz.
Byl dost uvolněný na to, aby mohl normálně konverzovat a dá se říct, že i... prostě se bavit jako normální kluci. Bylo to, ale spíše asi proto, že před svými kolegy chtěl být trochu otevřenější, než pře ostatními. Nechtěl, aby když spolu budou v budoucnu třeba dále spolupracovat, tak aby nějak spolu nevycházeli. Doufal, že takhle to pro ně bude lepší a třeba i s ním vyjít...
Když pak začal mluvit Yatsuho, jen na něj mlčky pohlédl a poslouchal, co říká, aby mu náhodou třeba něco neuniklo. Nebylo špatné se něco dozvědět o svých kolezích...
Když domluvil, jen s dalším úsměvem jemně přikývl a ještě dodal.["Tak... jak už asi víte... já jem Akio Korioshi, mám 14 let, patřím do klanu Korioshi a kdo ho zná, už bude vědět. Více bych si nechal pro sebe, kdyby náhodou. Však víte. No a navíc, když nás něco potká, stejně každý bude dělat to, co umí nejlépe...." Znovu se jen tak pousmál a dál už potichu kráčel vedle Yukikage a pohledem sledoval obzor. Stále však poslouchal a také vnímal vše, co se kolem něj dělo...
"Hm... ale nesmíš si být vším tak jistý... Kenji. Ani sharingan vše neprohlédne. Znám klany a lidi, kteří umí proměnu, kterou ani nezjistíš... rozeznává to čakru, ale co když dotyčný je úplná kopie nebo Kage Bunshin? To už není tak snadný. Někdy je dobré vědět více, než méně. Ale chápu tě, důvěra je složitá věc..." Odpověděl Akio na Kenjiho reakci a je dál sledoval obzor. Ani neotočil hlavou, aby se na něj podíval. Ten obvyklý úsměv mu však zůstával. Z jeho hlasu však nešlo cítit zlost, pohrdavost nebo něco jiného, jen takový normální a příjemný tón, který by nenaznačoval nic zlého...

Yasuki Taiyo

Počúval som ich rozhovor a zase niečo som sa o nich dozvedel ak už s nimi mám spolupracovať chcel som vedieť čo dokážu a podobne. Po chvíľke som si vybral z vačku novú krabičku cigariet ktorú som načal a jednu cigaru som si vybral a dal som si ju do úst následne som si vybral zapaľovač z ktorým som si chcel zapáliť cigaretu no nešlo trochu som ho pohrkal ale aj napriek tomu nič tak som ho vrátil odkiaľ som ho vybral pozrel som sa na Akia ktorý vyzeral najviac nabalený.Hej Akio nemáš zapaľovač alebo zápalky ?Spýtal som sa ho a trochu som sa pousmial a čakal som na jeho odpoved pričom som kráčal dalej po ceste.

Riko Hiashi / Archon

Vnímala všechny slova a okolí.Akio je dost chytrý.Jeho teorie je dost dobrá.I když zjevně neviděl takové přeměny které nejdou poznat že drahý příteli? Optázala se v duchu Riko svého drahého přítele Archona. Jasně,až se jim jednou ukážu nepochopěj nic.Ale co už. Jsou to děcka.Ozvala se Archonova odpověď jako kdyby se nic nedělo.Ale Kage v tom slyšela jakousi aroganci a tak si jen povzdychla.Když zaslechla jak se baví o zapalovači nebo zápalkách Usmála se. Pravá kapsa pod pláštěm.Oznámil jí Archon a ona za to vyjádřila svůj vděk. Vytáhla malý zapalovač a hodila jej Yasukimu a při tom se ani nepodívala kde je. Nemusela díky Archonovi ve svém těle ale jediný kdo by to mohl aspoň trochu pochopit byl Akio. Dobrý hod.Zlepšuješ se.Kupodivu. Utrosil Archon.Brzy bude rozcestí.Kudy se asi tak vydáte? Uvidíme.
,,Dám Vám na výběr.Brzy budeme muset odbočit. Buď půjdeme přes údolý a následně před les mrtvých a nebo přes hory." usmála se. ,,Šance že někde potkáme nezvaného hosta jsou vyrovnané." oznámila jim.CHtěla jim dát na výběr. ,,Přes hory je to sice dál ale také je tam mnoho útočných kmenu. Lesem je to kratší.ALe ani tam si myslím nevyhneme problémům.Nezapomeň uvést co v tom lese je. Proč se to asi jmenuje les mrtvých hmmm? Hudroval Archon. Drahý příteli nepotřebují vědět nic co by je mohlo vystrašit. Navíc.Oni je neuvidí.Nemohou. A co když se ti páprdové rozhodou nám cestu zpříjemnit? O to se postaráme mi dva. Mezi mrtvými máš ještě nějaké to slovo. Jako odpověď jí v hlavě zaznělo jen souhlasné zamručení. Nic víc.Nic míň. Stále si zachovávala svoji tvář.

Kenji Uchiha

Jediný kdo reagoval na mou tezi byl Akio, což mi značně vyhovovalo a já se tak ušetřil dalšího mluvení. Prostě mě přepadl ten občasný záchvat melancholie a se mnou nebyla moc rozumná řeč. Možná to způsoboval i fakt, že jsem už od mala bojoval proti své krvi. Tedy proti vlastnostem nám Uchihům vlastním. Jako je arogance, přílišná sebedůvěra, shlížení na ostatní z patra a mnoho dalších negativních vlastností. Avšak měli jsme i některé pozitivní vlastnosti, které to dokázali částečně vyvážit. Každopádně i přes mou snahu, tyhle vlastnosti vyplavali občas na povrch a já působil tak, jak se od Uchihy očekává. Tedy arogantní a sebestředný zmetek. Proto jsem raději v takovém rozpoložení mlčel, abych nikoho zbytečně neurazil. V tom mě z myšlenek vytrhla Rika. Začala se nás ptát, kterou cestou se chceme vydat. Obě zněli zajímavě, ale les Mrtvých. Na tom mě něco zaujalo. Ač jsem vůbec netušil co to bylo. Ehm pokud jde o mě. Zvolil bych Les Mrtvých. Zní to jako zajímavá turistická destinace. Pokusil jsem se trochu uvolnit napětí, které jsem kolem sebe chtě, nechtě vytvářel.

Yasuki Taiyo

Iba som chytil zapaľovač a zapálil som si cigaretu no v tom zaznelo slovo les Mrtvých.Ja by som radej šiel cez tie hory ak by to bolo možné...Povedal som takým znepokojením čo bolo možné počuť aj v mojom hlase predsa nemám rád mrtvoli a po pravde ja ich neznášam. Ak by to bol iba názov tak by my to neprekážalo ale pochybujem že ide iba o názov.A tak som chcel radšej skúsiť inú cestu a napriek tomu že budem vyzerať ako slaboch a malé decko.

Aki mlčky kráčel dál a jen poslouchal, o čem se mluví. NA chvíli se jakoby sekl. Zase se ponořil do svých myšlenek a většinou, když to udělal, nějakou dobu nevnímal.
Proto pak ani asi nestačil zareagovat, když se ho Yatsuki zeptal na zapalovač nebo zápalky. Jen zvedl hlavu, když kolem něj proletěl zapalovač od Yukikage."Ehm... promiň. Nějak jsem nevnímal..." Vyšlo z něj potichu a pak zase jen sklonil hlavu a bradu schoval do pláště. Kráčel dál a sledoval bílý sníh před sebou. Doslova ho hypnotizoval...
"No... já bych si osobně zvolil ty hory. Sníh, led i ta vánice... je to pro mě příjemnější a lepší, než místo, které má v názvu smrt. Není zrovna moje oblíbené slova a... no... popravdě, zima mě vůbec nevadí a spíše ji upřednostňuji..." Odpověděl Akio, na další otázku Yukikage a jen malinko se pousmál, což nešlo moc vidět, protože stále měl hlavu skloněnou a bradu schovanou v plášti. Navíc, i přesto, že mě kolem čela obvaz, vlasy mu v této skloněné poloze, padali do tváře a skoro mu do ní vlastně nešlo ani vidět.
Akiovi to samozřejmě moc nevadilo. Dalo by se říct, že i někdy docela rád, schovával svou tvář a snažil se být nenápadný. Ve vesnici si však té nenápadnosti moc neužil...
Yukikage byla asi jedna z těch, která mohla vědět, proč se mu líbí raději hory, než ten les. Sama v sobě měla někoho, kdo to také jistě upřednostňoval. Nebylo divu, tam se mohli opravdu cítit, jak se říká, ve svém živlu. Doslova...
Potom Akio na chvíli otočil hlavou a pohlédl na Yasukiho. Věnoval mu jeden malý letmý úsměv a pak zase svou tvář schoval.
Byl rád, že jeho druhý kolega by raději také šel horami a rozhodně ho díky tomu nepovažoval za dětsko. Možná to vypadalo snadně, ale... neuměli si představit, jak hory umí být nebezpečné. On o tom věděl své... Žij pokojně... dědečku... Proběhla mu v hlavě myšlenka, po které se hned zasmušil... Ta vzpomínka mu nikdy neudělala moc dobře...

Riko Hiashi / Archon

,,Dobrá tedy,sami jste si zvolili cestu." usmála se Kage. Brzy jste došli na jakési rozcestí kde byla cedule a tam něco napsáno Kage si jen povzdychla. ,,Už zase" zakroutila hlavou a otočila směrovky tak jak měli být protože byli otočené.
Znala tuhle cestu dokonale takže ji přetočená cedule nemohla nijak zmást. ,,To byl dobrý pokus" zasmála se. ,,Tak půjdeme tudy" pronesla z lehka a kráčela dále sněhem. Zdálo se jako kdyby byl sníh stále hlubší a hlubší.
,,Měla bych vám říct že by jste měli být na pozoru. V těchto krajích se nachází více nebezpečí než by se dalo čekat." s těmito slovy se koukla na všechny mladíky ale ona sama se tvářila jako kdyby na to nekladla žádný důraz. Ale přeci jen tohle upozornění k něčemu bylo. Po chvíli cesty jste mohli zpozorovat čersvé stopy ve sněhu. Kage jen zakroutila hlavou. Archone? optala se. Nikdo tady není. Ale není to tak dlouho co tady vznikly tyhle stopy. Kage jen přikývla což mohlo vypadat divně.
Na neby se nebezpečně blížili mraky což značilo jen jedno. Blíží se bouřka která by mohla všechno zkomplikovat.Rozhodně by nebylo moudré pokračovat v cestě což si Kage uvědomovala až moc dobře.

Kenji Uchiha

Ještě nějakou dobu jsme pokračovali po cestě. Když najednou jsme došli na již zmíněné rozcestí. Cedule tam byli otočené, ale podle mě se dal tento fakt velice logicky odvodit. Když vás totiž cedule posílá do lesa Mrtvých a přitom míří na hory. Je na tom opravdu něco divného. Nijak jsem to, ale raději nekomentoval. Protože jsem nechtěl nikoho urazit, když na mě lezla ta nepříjemná nálada. Pokračovali jsme dál a hloubka sněhu se zvyšovala. Dokonce jsme našli i nějaké stopy, ale už byli nějakou dobu staré. Pro jistotu jsem se však občas ohlédl, i když ten Yasuki říkal, že je pátrací ninja.

Yasuki Taiyo

Všimol som si stopy vo snehu boli čerstvé trochu ma to znepokojilo ale necítil som žiadnu cudziu chakru ani nič podobné tak som kráčal dalej. No ale bol tu další problém blížila sa búrka ktorá bola čím dalej tím bližšie a nevyzeralo to dobre.Mali by sme niekde prečkať búrku...najlepšie niekde v jaskyni...Povedal som a šatku som si prehodil cez ústa aby my tak nefúkalo do tvári a čakal som na ich reakciu

Kráčeli dál po cestě, kterou Akio vnímal jen tak okrajově. Byl, až moc zabraný sám do sebe nebo spíše do svých myšlenek. Vzpomínka na jeho dědečka mu vždy zvedla náladu, ale taky i zhoršila, protože věděl, že už není mezi nimi. Přemýšlel, jestli by bylo možné, aby byl jeho dědeček taky duch jako Archon, ale... když si to tak uvědomil, Riko-sama přece říkala, že se duše rozpadnou, pokud nejsou uzavřené v nějakém těle a jelikož je také posledním členem toho dávného a legendárního klanu, byla tu nejspíš nulová šance...
Akio si znova jen lehce povzdechl a dál sledoval sníh pod svýma nohama. Ani si neuvědomil, že už došli na to rozcestí a zabočili. Zkrátka šel dál po mlčky po boku Yukikage.
Změnu jeho nálady mohli jeho kolegové i ona asi zaregistrovat, ale... pochyboval o tom, že by je to nějak zvlášť zajímalo. Přeci nikdy nedával nic najevo a i teď byl takový nepropustný a dá se říct i chladný. Někdy mohl doopravdy připomínat led, ve kterém vidíte svůj odraz a vršek, ale co se skrývá úplně vevnitř, to ví jen on sám nebo ten, co se do něj už jednou dostal. Nikdo však o něm nevěděl vše a ani nevěděl, co všechno se v něm odehrává, ani samotná Yukikage...
Jak tak hleděl do sněhu, najednou si všiml nějakých stop. Byli relativně čerstvé, protože by je vítr jinak už dávno rozvál, ale... i tak... necítil, že by byl někdo v okolí a ten kluk říkal, že je senzor, takže....
Akio se trochu zamračil a zvedl hlavu, aby se mohl podívat, kam vedou.
Neměli žádný přímý směr. Byli vlastně všelijaké...Hm... podivné...
Pak uslyšel, ale Yatsukiho návrh..."Hm... to není špatný nápad. Stačí najít nějaké dobře kryté místo. Mám sebou stan i potřebné věci a myslím, že tma by se nám udělal například i oheň, mnohem lépe. Nebo bychom to mohli nějak takhle udělat i v jeskyni, aby jsme zabránili profukování. To už je vlastně jedno..." Malinko se na něj pousmál, ale stále byl takový zasmušilý a teď i trochu zaražený, díky těm stopám.
Co mohlo být však ještě podivnější bylo to, že mluvil o stanu a o dalších potřebných věcech a přitom měl na zádech, pod pláštěm, jen ten svůj batoh, který nevypadal, že by tam všechno měl. Ale, přeci to byla pravda. To oni však nemohl vědět, jak je to vůbec možné. Měl jim to však v plánu, když tak brzo ukázat...
Byl rád zato, že alespoň díky svému klanu, měl k nějakým věcem přístup a tyhle se mu teď náramně hodili...

Yasuki Taiyo

Zastavil som a pozrel som sa na Akia pousmial som sa a následne som sa rozhliadol okolo seba či neuvidím nejaký vchod do jaskyne museli sme začať hľadať čím skorej lebo ak by búrka začalo čo môže každú chvíľku sneh a vietor by nám prekazil hľadanie. A tak som šiel bližšie k hore chcel som nájsť nejaký otvor alebo dieru ktorú ešte nezafúkal sneh no žiaľ moc samy to nedarilo. Búrka bola bližšie a bližšie nakoniec som však uvidel malú dierku v snehu udrel som do nej a ona sa zväčšila čo bolo dobré znamenie tak som pokračoval až kým som mohol prejsť.Vnútri bolo teplejšie ako vonku aj ked nie o moc vyšiel som ešte na chvíľku von pozrel som sa na nich.Niečo som našiel...Povedal som a znova som šiel do vnútra kde som sa začal sústrediť no nikoho dalšie ho som necítil tak som čakal na ostatných.

Riko Hiashi /Archon

Riko šla dál a dál a když jeden z genninů našel jeskyni musela se usmát. Počkala si až všichni zalezou a pak sama vešla. Snad pro to aby se ujistila že se nikdo neblíží i když její obavy byli naprosto zbytečné.
Opřela se o chladnou stěnu jeskyně a stále se sumívala. ,,Možná bychom mohli rozdělat oheň" navrhla a sledovala všechny kolem sebe. Bylo jí jasné že ta bouře jen tak rychle nepřejde a možná v ní budou muset strávit více času než budou chtít.

Kenji Uchiha

Vešel jsem do jeskyně a zjistil, že je celkem úzká. Tento fakt mi ani tak nevadil, ale neměl jsem zrovna potřebu se lepit na ostatní. Proto když Yukikage zmínila oheň. Bez meškání jsem si více stáhl kápi svého cestovního pláště a vyrazil do vánice. Ta už poměrně hodně zesílila běžné oči by skoro nic neviděli. Proto jsem aktivoval s Sharingan a oslepující účinky bouře potlačil. Věděl jsem, že než přišla bouře. Míjeli jsme asi o půl kilometru dál borovicoví háj. Vydal jsem se tedy tam s tím, že tam mám nejvyšší šanci nalézt dřevo na podpal. Když jsem tam po chvíli došel začal jsem po dřevu pátrat. Po pár minutách jsem nalezl dostatek dřeva na oheň, který by měl vydržet až do rána. Když jsem všechno svázal ocelovými lanky. Kvůli lepšímu nesení. Ozvalo se kousek za mnou temné zavrčení a žhnoucí tři páry tygřích očí. Jen tak tak jsem vytasil kunai. když mi po krku vystartoval první tygr. Nebýt aktivního Sharinganu, asi bych mu neuhnul a už vůbec nebyl schopen mu čepel zarazit pod levou lopatku a tím i do srdce. O kunai jsem ti však přišel a druhý tygr se mě pokusil kousnout do zápěstí. Naštěstí jsem měl ocelové chrániče pod oblečením a proto mě pouze trochu podrápal svou prackou. Podařilo se mi ho odstrčit a uskočit pryč. Těsně před tím, než na mě dopadl třetí tygr. Vytasil jsem svou katanu a ta i v téhle vánici lehce zářila, takovým podivným světlem. Třetí tygr na mě znovu chtěl skočit, ale já před sebe nastavil hrot katany a on se na něj nabodl celou svou vahou. Což mě povalilo na zem. Druhý tygr se však už probral z omráčení a už se mi chystal rozpárat hrdlo. Když v tom náhle zahřmělo a blesk rozštípl jednu borovici. Tygra to překvapilo a já využil situace. Rychle vytaseným kunaiem, jsem ho zasáhl přímo do srdce. Chvíli jsem pouze ležel a hluboce oddechoval. Nakonec jsem nabral dost sil a tygra ze sebe odvalil. Vytáhl jsem z něj katanu a tu očistil o jeho srst. Potom jsem ji s cinknutím zastrčil do pochvy a šel pro otep dřeva. které jsem předtím nasbíral. Avšak uslyšel jsem lehké zakňučení a uviděl takovou malou chundelatou kouli, která se nemotorně převalovala ve sněhu. Přistoupil jsem tedy k tomu a vzal to do náruče. Bylo to malé mládě Bílého tygra, které bylo po smrti svých společníků odsouzeno k záhubě. Proto jsem ho vzal s schoval ho do tepla pod svůj plášť. Sebral jsem i otep dřeva a vyrazil zpátky k ostatním. Když jsem se tam dostal. Bez jediného slova jsem rozložil dřevo v jeskyni a malou ohnivou střelou ho podpálil. Z ruky mi stále odkapával čerstvá, smíšená krev tygrů s mou vlastní. Doufal jsem, že si toho ostatní nevšimnou a nestanu se tak cílem zájmu. Opřel jsem se v šeru o jednu stěnu jeskyně a pod pláštěm se mi zakroutilo to tygří mládě. Dokonce i lehce zakňučelo, ale to se lehce ztrácelo v praskání plamenů žhavých plamenů. proto jsem jsem zdravou rukou zajel pod pláště a mládě začalo cucat a velmi lehce žužlat můj prst. Pravděpodobně mělo hlad a já měl v mezi zásobami z vesnice i asi litrovou lahev čerstvého mléka. Bohužel jsem mu ho nemohl před ostatními dát. Pokud jsem chtěl přítomnost mláděte utajit.

Přibližný vzhled mláděte:

Yasuki Taiyo

sadol som si na zem pri oheň po chvíľke bolo teplejšie ako sa založil oheň. Rozopol som si bundu a vybral som si z vnútorné ho vačku proteinovú tyčinku ktorú som začal jesť po chvíľke už bolo po nej. Pozrel som sa postupne na všetkých prítomných.Bude vám vadiť ak si zapálim ?Spýtal som sa ich pred sa boli sme v jaskyni kde by mohol dym ostať a nie každému to nevadí a tak som sa ich radšej spýtal. Nudil som sa a nemal som čo robiť tak si väčšinou pri takejto situácií zapálim cigaretu...

(Nechtěl jsem psát, aby se Riko k tomu mohla vyjádřit, ale musím reagovat, tak... kdyby něco, tak konec předělám xD)

Akio dál mlčky sledoval stopy ve sněhu a někdy vzhlédl k obloze a zahleděl se do černo modrých mraků, které se mezi sebou mísili a někdy ještě propouštěli ty bílé. Tvořilo to takovou, našedlou oblohu, která působila dost sychravě a chmurně. Akiovi to však nevadilo. Překvapivě se na bouřku těšil. Měl rád, když vyšel ven a nechal kolem sebe vát ten chladný sníh a cítit, jak ho pomaličku celého pokrývá a první vločky se na něm rozpouští. Jen málo lidí dokázalo ocenit, jaká je to nádhera, jaké nádherné tvary můžou tvořit vločky, zkrátka... bylo to pro něj něco jako pro někoho západ slunce a ten uměl být obzvlášť pěkný, nad nějakou rozlehlou tundrou, kde vprostřed trčí veliká hora, za kterou se pomalinku schovávají poslední paprsky a ta bílá krajina všude kolem, je odráží do všech stran a tvoří dokonalou harmonii světel a barev.... Nádhera... jinak se to zkrátka nedalo vyjádřit...
Ze svého zasnění se Akio probudil, až Yatsuki něco zvolal. Až v tu chvíli teprve odvrátil hlavu, od šedavého a mračného nebesa a pohlédl směrem, odkud volal.
Zdálo se, že musel být déle mimo, než si myslel, když jeho kolega mezitím našel i nějakou jeskyni a dokonce ji odkryl. Jen si nad tím povzdechl a zakroutil hlavou...Měl by sis dávat větší pozor... přestáváš být ostražitý. Vidíš, už ani navenek se neumíš chovat normálně... to není dobrý, když s tebou toto udělá jediná myšlenka, takovou věc... ale.... hory... děda... ach...
Nakonec se tedy na Yatsukiho jen zářivě usmál a rozešel se také směrem dovnitř jako ostatní...
"Výborně... to se hodí... jsi skvělý..." Prohodil směrem k němu a znovu se tak příjemně usmál. Byl rád, že teď už mají i nějaké útočiště...
Pak už to šlo dá se říct rychle... Yukikage ještě navrhla něco o ohni, takže jeden z nich, tedy Kenji, se nakonec obětoval a šel do té vánice pro nějaké to dřevo . Akio se rozhodl jim zatím připravit nocleh...
Pomalu došel skoro doprostřed jeskyně a tam se chytil za lem pláště a stáhl ho dolů. Roztáhl ho na zem a následně se na něj sedl do tureckého sedlo. Takhle to alespoň nestudilo...
Pak si ze zad sundal batoh a položil ho před sebe. Než však začal něco dělat, rozepnul si černou mikinu a také si ji sundal. Pečlivě ji poskládal a strčil do jedné z ještě prázdných kapes batohu.
Bylo to možná divný, že si sundával mikinu a nechával si na sobě jen triko z krátkým rukávem, ale... nebyl zvyklý nosit mikiny a popravdě, dost mu vadilo, když ji na sobě měl mít. Opravdu to bylo pro něj nepříjemné...
Když byl připravený, mohl začít. Rozepnul hlavní zip batohu a šáhnul do něj oběma rukama. Následně vytáhl dva svitky, jeden menší a užší a druhý větší a tlustší. Nebyli to normální svitky, ale na svůj poměr docela velké. Zkrátka, jen tak tak se do batohu vlezli. Myšleno na délku, ale skoro i na šířku, díky tomu, že jich tam bylo více...
Akio si je položil do klína a hned na to dal bokem svůj batoh. Pak už jen oba svitky vzal a jedním hodem je rychle rozmotal, do trojúhelníku kolem sebe.
Na obouch byli nějaké znaky nebo spíš pečetě. Akio dal jen ruky do pečetě tygra a zavřel oči. Něco potichu šeptl a nastalo hlasité "puf", na obou svitcích se objevilo pár obláčků bílého kouře a když se rozplynul, ukázal konečně to, čeho chtěl Akio dosáhnout.
NA tom užším, leželi 4 komínky spacáků polštářů a dek, poctivě seřazených za sebou, jak byli znaky na svitku. Každá hromádka měla jeden spacák, jeden polštář a jednu dechu, krásně naskládaných do komínku.
Na druhém svitku, tom větším, se objevila velká hromada a s ještě jednou velkou taškou. Byl to nejspíš stan, pro takových.. asi 6, až 8 lidí. Navíc k tomu byli ostatní potřebné věci, plachta pod sebe, další velká deka, aby zem nestudila a ještě nějaká ta sada plechových hrnců, rošt a nějaké další kuchyňské náčiní, plus příbory. Zkrátka taková sada, na různé situace a například i nouzové přenocování. Dalo by se říct, že něco podobného se mohlo používat za ninja válek.
Aki otevřel oči a spokojeně se pousmál."Vzal jsem nějaký věci, kdyby náhodou nebyli potřeba. Doufám, že vám to nijak nevadí, že jsem vzal i vám. No a kdyby vám ještě byla zima, mám ještě jeden svitek, ve kterým mám takové podobné pláště, jako mám já. Jsou zevnitř kožené, takže kdyby něco stačí říct. Potom mám ještě nějakých pár drobností, pro všechny případy. Třeba kdyby vám i došla výbava nebo tak nebo by jste potřebovali nějak ošetřit, má lékarničku. Stačí, kdykoliv jen říct..." Znovu se pousmál a rychle se jal smotat svitky a vrátit je zpátky do batohu. Samozřejmě, před tím dal na bok ty věci na nich...
Když tohle bylo vyřešené, musel ještě připravit to spaní nebo, kde by si mohli alespoň trochu odpočinout...
Stan a věci k němu dal na bok, někam do rohu, protože to teď nebylo potřeba. Vzal jen plachtu a to kuchyňské náčiní. To dal tam, kde by mělo být ohniště a vytáhl z batohu ještě pár konzerv a instantního jídla, které dal také k tomu. Ještě pak vytáhl z boční kapse termosku z vodou, takovou větší."Můžete použít tuto vodu a nebo udělám do hrnce trochu ledu nebo si zajdeme ven pro sníh, ale to nevíte, co se v tom válelo. Raději nějaký udělám, aby jsme neplýtvali tou, co máme napití..." Zase jen ten jeho úsměv a už jen dál pokračoval....
Roztáhl velkou plachtu, ale ne celou, musel ji 2x přeložit, protože byla větší, než ten prostor, co tam byl.
Když byl hotový, roztáhl na to ještě tu větší deku. Pak už jen natáhl ještě ty menší, které byli u spacáku a dal je tak, aby každý měl svůj vlastní prostor. Na to už jen položil spacák s polštářem uvnitř a spaní bylo připravené..."Hotovo..." Vydechl se Akio a posadil se. Trochu si uklidnil ocelové drápy, které celou dobu, co to připravoval cinkali, jak stále skákal z místa na místo. Nechtěl si je sundávat a ani zbytek věcí. Zatím raději ne. Kdykoliv je mohl ještě někdo nebo něco, přepadnout...
Akio čekal, než se vrátí Kenji, aby mohl uzavřít vchod jeskyně, protože sem profukovalo a lítal sníh.
Když se konečně vrátil i z dřevem, hned mlčky začal rozdělávat oheň.
Akiovi se znova jen malinko pousmál a stále v sedě udělal jednou rukou pečeť..."Hyouton: Hissatsu Hyōsō"

Šeptl, skoro neslyšně a z každé strany jeskyně , více z venku, vyjeli 2 ledové bodce a v uprostřed se překřížili a tak uzavřeli otvor. V jeskyni okamžitě nastalo skoro dokonalé ticho, které protínalo jen práskání ohně. Přestalo táhnou a skoro všechny zvuky, které vydávala vichřice, se do jeskyně ani nedostali...
Akio spokojeně přikývl a když se Yatsuki poptal, jestli si mlže zapálit, jen se znovu usmál."Mě to nevadí. Klidně můžeš, i když jsem nekuřák..." Znovu takový přátelský úsměv.
Viděl, že se asi nudí. Bylo to na něm docela poznat. Vlastně... spíše.. myslel si to... hlavně díky tomu jeho výrazu a že si chtěl znova zapálit. Sám se celý život kvůli rodině přetvařoval, takže číst z tváře dokázal, dá se říct, velice dobře...
"Na..." Řekl Akio a šáhnul si pod triko a vytáhl řetízek. Byl na něm nějaký podivný přívěšek.

Akio si řetízek sundal a vyvlékl ten přívěšek a podal mu ho."Mám to od otce. Dostal jsem to ke 2 narozeninám. Od té doby to nosím. Je to hlavolam. No.. když jsem se nudil, docela mě to zabavilo. Už jsem ho párkrát vyřešil, ale lehký není. Zkus to, možná tě to na chvíli zabaví..." Usmál se na něj a řetízek si schoval do kapsy...
Znovu nasál nosem, ale zarazil se... Už to zase zavětřil... Zvířecí krev. Jiný by to možná necítil a nebo tomu nedával nějaký extra pozor, ale... zvířata pozoroval, už od svých dětských let. Celé jeho Taijutsu se na tom zakládalo a díky tomu si také později vytvořil svůj vlastní styl. Musel mezi nimi žít, zkoumat je, učit se od nich. Proto byl asi na tohle citlivější, než ostatní...
V ohni hlasitě zapraskalo. Ale bylo tu ještě něco... něco... jako by zakňučení. Nebyl si jistý, ale... podíval se směrem ke Kenjimu... sjel ho pohledem. Jednu ruku měl pod pláštěm... ale proč? A proč si ho nesundal nebo tak. Zas taková zima nebyla... nebo se to jen jemu zdálo?
Pečlivě si začal prohlížet cestu, kterou Kenji přišel, jestli něco neuvidí. Uviděl... byla to krev... malá kapička krve, skoro neviditelná...
Akio znovu pohlédl na Kenjiho a začal ho pomalu zkoumat... Nezdálo se mu to a měl asi i důvod. Stačilo si ho totiž bedliviěji prohlédnou a člověk si mohl všimnout té krve a také takového mírnějšího potrhání...
Ale... stále to cítil... byl si jistý... a ta ruka... něco před nimi tajil.. něco schovával a Akio začal mít dost špatné tušení, ale dost špatné...
"Kenji? Copak se ti stalo... myslím... na té ruce. Říkám, že mám lékarnířku. Pojď... ošetřím ti to..." Ten konec řekl tak narážejíc a pohledem se mu vpil do jeho očí. Mohl pochopit, že na něco naráží... Ale možná i ostatní. Akiův tón to dával značně najevo...

Yasuki Taiyo

Chvíľku som sa zahľadel čo všetko Akio privolal zobral som si jednu deku ktorú som si cez seba prehodil a potom som si zapáli cigaretu a chvíľku som počúval čo Akio rozprával a potom som sa pozrel na Kenjiho vyzeral trochu ako po boji no neriešil som to a zahľadel som sa do ohňa začal som sa sústrediť či necítim cudziu chakru ale nič tak som iba pokojne zostal sedieť a čakal som o čom sa začnú rozprávať.

Riko Hiashi /Archon

Riko jen dále mlčky sledovala co se kolem děje. Nijak nemínila zasahovat do toho co mladí genninové dělali. Jen se posadila do nějakého koutku a jakmile byl rozdělaný oheň jen mlčky heděla do těch hřejivých plamínků.Archon byl také tiše čemuž se mladá Kage dosti divila. Bylo to zvláštní ale jako kdyby se něco rzhodlo jít proti nim i když to tak nevypadalo. Nejdříve ta otzočená cedule,následně na to vánice. Co ještě nastane? popadlo Kage v mysli a musela se pousmát. Opravdu čekala že tahle cesta bude dobrodružstvý ale nikdy newchce ohrozit ty mladé muže.
Uklidni se Riko.Z tvýho nervačení mi je špatě. Ozval se hlas. Archone ty nemáš žaludek. Odpověděla mi kage dosti klidně.
Když byla zmínka o kouření usmála se ještě více., Jen mlčky zakroutila hlavou na znamení že jí to nevadí.I ona kdysi podlehla tomuto pokušení ale již dávno s tím skončila.
,,jakmile bouře přejde ,měli bychom jít dál.Do Yogangakure to je ještě velký kus cesty." prohodila. Ano mohla jít i jiným způsobem a mnohem rychlejším ale jako kdyby si to naschvál chtěla prodloužit.
,,Kenji?Co jsi dělal?" optala se Kage a ani se na něj nepodívala. Stačilo ji jen to co věděla od svého přítele o kterém téměř nikdo nevěděl.
,,Možná by jsi tomu malému měl dát něco k jídlu když jsi už zabil jeho rodiče" povzdychla si a sama vstala a vytáhla něco z tašky. Vypadalo to jako kus sušeného masa.
Ovšem linula se z toho zvláštní vůně. Jakmile i to malé u Kenjiho ucítilo tuto vůni začal s sebou malý bílí tygr házet a kage se jen pousmála.