Brána Yukigakure no Sato

Tato brána je neustále hlídaná různými pečetěmi ale i samotnými shinobi

Riko Hiashi /Archon

Yukikage poamlu došla před bránu. Měla na sobě jako vždy když byla venku své černé oblečení a na zádech své dvě katany bez kterých se nemínila ani pohnout pokud šlo o cestování.
Měla ještě tak půl hodiny čas a tak se opřela o zeď brány a koukla se na nebe. Doufám že dostal můj dopis. Pousmála se a koukla se na nebe. Jen lehce přikývla na shinobi kteří hlídali vstup vesnice. Nebuď si tak jistá je to arogantní blb.Odpověděl jí Archon. Ale no tak Archone je to Kage.Trochu úcty prosím. usmívala se Yukikage. Nezájem ten chlap se mi nelíbí! odsekl duch a Kage měla co dělat aby se nesmála.

Yasuki Taiyo

Pomaly som prišiel k bráne už som tam videl Yukikage prišiel som bližšie k nej.Dobrý deň...Povedal som a na chvíľku som sa zahľadel na ňu.Za chvíľku by tu už mohli byť...Dodal som potichšie a trochu som ustúpil a šiel som k bráne o ktorú som sa následne oprel a čakal som potichu kým prídu ešte ostatný z nového týmu.

Riko Hiashi

Kage se koukla na Yasukiho a jen přikývla. ,,Mají ještě deset minut čas" pokrčila rameny. Ale ani ona moc nebyl na čas. To že tam stála jako první pouze dokazovalo že už potřebovala vypadnout z tý budovy v které byla zavřená. Koukla se znovu na oblohu.Vypadalo to že dnes ani sněžit nebude což bylo jen dobře. Kdyby je zastihla sněhová vánice jejich cesta by se ještě prodloužila. Kage si spravila své klanové katany na zádech a ty se trochu zaleskly. Stále si zachovávali tu krásu jakou měl po výrobě. Na jejích čepelých byli vyryty různé symboli a znaky.

Yasuki Taiyo

Opieral som sa o bránu a čakal som kedy prídu no po čase ma to už prestalo baviť a nebol som zrovna človek čo obľubuje čakanie tak na skrátenie času som vybral poslednú cigaretu z krabičky a dal som si ju do úst prázdnu krabičku som hodil do smetného košu následne som si vybral z vačku zapaľovač a zapálil som ju. Pozrel som sa oblohu potom na cestu odkiaľ som prišiel ja a čakal som.

Kenji Uchiha

Pomalým, nikam nespěchajícím krokem jsem se blížil ulicemi k bráně. Míjel jsem obchody a stánky s jídlem. Proto jsem se u pár zastavil a koupil si nějaké zásoby. Jen tak pro jistotu, člověk nikdy nevěděl co ho může čekat. Když jsem s tím skončil pokračoval jsem dál ulicí a na konci zahnul. Tím jsem se objevil na hlavní ulici, na jejímž konci byla hlavní brána. S rukami v kapsách a aktivovaným Sharinganem, jsem se pomalu přibližoval k bráně. Můj tmavý plášť se znakem Uchiha klanu na zádech. Povlával divoce v náhlém poryvu větru. Nevěděl jsem sice co se po mě bude vlastně chtít. přesto jsem předpokládal, že se vše dozvím v praví čas. Takto jsem došel až k Yukikage. Dobrý den přeji. Pozdravil jsem ji uctivě a opřel se o zeď, kousek vedle ní.

Akio dorazil jen několik minut před tím, než by mu vypršel čas. Byl trochu zadýchaný, protože spěchal, ale byl tu skoro na chlup přesně, za což byl vděčný. Ty příprava mu zabrala trochu více času, než chtěl, ale to bylo asi i tím, že se musel ještě stavit pro Kenjiho. Teď si však byl jistý, že je připravený i na delší cestu a to přitom ani batoh, který se skrýval pod pláštěm klanu Korioshi, hodně teplý pláštěm, který měl zevnitř kožešinu, nešel ani vidět. Stejně tam však měl doopravdy všechny potřebné věci a navíc, kdyby potřebovali i ostatní, tak taky měl. Mohl jim dokonce poskytnout i věci třeba na přenocování, i když si nebyl jistý, jestli to bude, tak dlouhá mise, ale... nikdo nikdy nevěděl, co se může stát. Možná to tak nevypadalo, protože, jak byl zakrytý, takže i ruce i nohy, jen hlava mu trčela, nebylo toho zase tak vidět, ale... kdyby věděli, co dělal doma, mohli by si být jistí, že ostatní už můžou být v klidu, protože v případu nouze měl to, co byla potřeba. Chtěl být alespoň pro tuto chvíli, trochu užitečný a snažil se ten čas, co jim Yukikage dala, nějak využít. Možná asi už byli nervozní, že na něj museli čekat, ale hlavně, že tu byl v čas...
"Zdravím... Yukikage-sama a tebe taky..." MAlinko sklonil hlavu směrem ke Kage, když došel blíž a také střelil dalším úsměvem po tom klukovi, co viděl v kanceláři. Z Kenjim už se zdravil, takže asi nemělo smysl se zdravit znova..."Snad jsem došel v čas. Musel jsem jen dopřipravit pár věci, když nevím, co to bude za misi nebo, jak dlouho to bude trvat, tak když tak mě omluvte. Ale myslím, že už mám všechno a jestli čekáte jen na mě, tak můžeme i vyrazit..." Znova takový zářivý úsměv, který byl spíše na toho kluka a Yukikage. Kenjiho tím raději nechtěl moc obtěžovat. Nechtěl, aby si znovu myslel to, že je k němu neupřímný a falešný. Vlastně se na něj skoro ani nepodíval, ale nebylo znát, že by byl nějak naštvaný nebo tak, spíše... mohl vycítit to, že chtěl být přátelský a tak nechtěl znovu nějak se mu stavět do cesty, protože nerad dělal to, co ostatní lidi otravovalo, takže proto....
Vlasy Akiovi vláli ve větru, i když měl stále obvaz kolem hlavy, takže mu nespadali do obličeje, ale uvědomil si, že s tím druhým se vlastně ani ještě nezná a že by nebylo neslušné se představit...
"Jo a... já jsem Akio Korioshi... těší mě..." Znovu se usmál na toho druhého kluka a došel blíže a natáhl k němu ruku, kterou měl teď obmotanou obvazy, na kterých zespodu byli nějaké znaky a ještě, když ruku více otočil, od zápěstí skoro po loket, nějaké chrániče se železnými pláty, které na sobě taky měli znaky. Víc však už vidět nebylo, protože se jeho ruka dál schovávala v plášti...
Akiovi na tváři stéle zůstával ten přátelský úsměv jako vždy...

Yasuki Taiyo

Pozrel som sa na chalana ktorý prišiel musel to byť ten Kenji trochu som si ho obzrel a potom som sa znova pozeral na cestu a čakal som na posledného ktorý tu ešte chýbal avšak ten tiež nenechal na seba dlho čakať a už tu bol. Mal toho dosť na sebe avšak mne bolo divné aj ked si niekto bral ruksak no ale to bolo teraz jedno. Po chvíľke prišiel bližšie ku mne a predstavil sa a podal my ruku preložil som si cigaretu do druhej ruky a kým som mu podal ruku tak som sa aj predstavil.Yasuki Taiyo...Povedal som a čakal som.

Na tváři mu zůstal ten přátelský úsměv a jen přikývl, když se představil i on...
Pak mu ruku pustil a odstoupil o něco dál. Ruku zase schoval pod plášť a nic jiného vidět nešlo. Vlastně, jediné, co trochu zkreslovalo, co na sobě měl, byl právě ten plášť. Díky tomu nic jiného nešlo vidět a zase tolik toho nebylo. Měkl na sobě normální oblečení určený na cestu a své zbraně a obvyklou výbavu. Jediná věc navíc byl asi ten batoh na zádech, ale... v něm se i přesto ukrývalo vše, co by si mohlo třeba hodit.
To teď, ale asi zase tak důležité nebylo. Akio si jen v hlavě ještě trochu probíral vše, co si vzal sebou a jestli na nic nezapomněl. Neměl rád, když se musel tahat z více věcmi, než je potřeba, takže byl vděčný za to, že to udělal, tak, jak to udělal. Ale také, když si prohlédl své kolegy, bylo mu jasné, že udělal dobře, když vzal něco navíc.
Teď už jen stačilo počkat na to, až Yukikage zavelí k odchodu...

Yasuki Taiyo

Pozrel som sa ešte raz na všetkých postupne a čakal som kedy vyrazíme alebo sa aspoň dozvieme o akú misiu ide čo ma zaujímalo pred sa nemám také schopnosti a zameriavam sa na iné veci ako ostatný a tak by my moc neprospelo ak by to bola výlučne misia na ktorej sa bude bojovať najlepšie by bolo aspoň pre mňa ak by to bola kde by sme mali získavať informácie alebo niekoho vypátrať.

Riko Hiashi

Yukikage se jen koukla na nebe a pak se usmála do široka. ,,Tak dobře.Vyrážíme" promluvila trochu nadšeně a pak se vydala od brány pryč. Všude kolem byl samí sníh a led.Tyto dva faktory se cinila na stromech kolem a vytřářeli tak malebnou krajinu. Yukikage se zamyslela a vzpoměla na den kdy do této vesnice zavítala .Byla ještě dítě. Jen tiše si povzdychla a nadechla se toho chladného vzduchu.
,,Tohle bude dlouhá cesta.Takže pokud by někdo cítil potřebu si odpočinout,nemusíte mlčet.Velice to chápu.Takže se nemusíte bát že by Vám někdo urval hlavu" zažertovala a spravila si svoje katany.Nějak stále o sebe cinkali což se jí moc nelíbilo.
Na chví,i se zastavila snad jen z nostalgie a zadívala se na svoji vesnici.,,Je to zvláštní nechávat ji takhle." zakroutila jpro sebe hlavou. Bylo na ní vidět že nerada nechává vesnici bez svého dozoru ale jinak to ani nešlo.Pomalu ale jistě se rozešla.

Kenji Uchiha

Přestal jsem se opírat o stěnu a pozoroval počíná Yokikage. Vypadala poněkud rozporuplně. Jako by se těšila na tu dlouhou cestu a zároveň se bála vesnici opustit. To se jí ovšem nedalo vyčítat, protože podle mého odhadu. Její srdce doslova bilo pro tuhle vesnici a dalo by se říct, že byla i její duší. Bez dalšího uvažování nad tímhle tématem. Jsem za ní poklidně vyrazil. Svůj Sharingan jsem, ale zrušil. Trénoval jsem ho už dostatečně a tak jsem nechal oči odpočinout. (přesun)

Yasuki Taiyo

Odstúpil som od brány a šiel som za nimi ako posledný pozrel som sa ešte na stromy ktoré boli zafúkané od snehu a tak isto aj brána do dediny. Tešil som sa na misiu ale aj trochu obával bola iná ako na ktoré som zvyknutí a nevedel som či nebudem aj prekážať ale postupne som kráčal dalej a dalej od brány ( Presun ).

(Sorry lidi, dřív to nešlo. Nějak mám ty prázdniny zabraný. Jsem teď u kámoše a budu u něj spát, takže xD Opravdu pardon xD)

Akio na nic nečekal a hned se vydal za ostatníma, aby nějak nezaostával.
Ušel několik kroků, ale pak se ještě zastavil a otočil se naposledy zpátky k vesnici. Tento pohled mu zase připomněl Tatsua. Opravdu ho zajímalo, jak se mu asi vede a kam zmizel. Jen doufal, že doopravdy neudělá nějakou hloupost a když se vrátí, že ho ještě uvidí.Opatruj se onii-chan. Omlouvám se... nechtěl jsem...
Pomyslel si ještě Akio a znova si povzdechl.
Pak už se zase takovým svižnějším krokem vydal za ostatními, protože mu pomalu ucházeli a rozhodně to by se mu teď nehodilo. Teď se musel soustředit na to, co bylo potřeba... jejich misi...