Kancelář YukiKage

First topic message reminder :

Zde naleznete Yukikage.Prosím mějte uctu k soukromí a vždy klepejte.Pokud někdo bezdůvodně jen tak rozvalí dveře tak říkám předem že Yukikage bude i tak reagovat.

Její kancelář vypadá takto:
Velký stůl u okna na kterém jsou věčně knihy a svitky. Kolem celé místnosti je něco jako velká knihovna. Vzhledem k tomu jakou pozici tato osoba zastává v pracovně není velký pořádek ale ani ne binec.

(Obrázek dodám co nejdříve)

Yasuki Taiyo

Pomalým krokom som prišiel pred radnicu cigaretu som zahodil do snehu a vošiel som do vnútra vyšiel som po schodoch hore. Zastavil som až pred dverami na ktoré som následne zaklopal vybral som si žuvačky a jednu som si dal oprel som sa o stenu a čakal som kým sa niekto ozve z vnútra.

Akio pospíchal chodbami radnice, přímým směrem ke kanceláři Yukikage. Ocelový drápy se mu jako vždy houpali u pasu a občas trochu zacinkali nebo při odražení nějakého světa, se stříbrně zablýskli. Díky rychlejšímu kroku, teď jejich pohyb neustával a každým dalším krokem, který Akio udělal, vydávali další zvuk, který už zdálky zračil jeho příchod...
Celou cestu, kterou vlastně skoro proběhal, si v duchu nadával, jak mohl být tak lehkomyslný a hloupý a jen tak si spát, když měl povinnosti.
Ani ho moc v tuto chvíli netrápilo, že se mu trochu stále motá hlava a jeho tělo a hlavně svalstvo, ještě není zase tak rozhýbané, po tom odpočinku a navíc potom, jak vypadal, takže mu nebylo tímhle tempem nejpříjemněji. Jindy by na to asi kladl mnohem větší důraz, ale teď, teď to absolutně ignoroval...
Nebylo to dobré. Dávalo to docela zabrat jeho dechu a srdci, které teď zběsile tlouklo, což však nebylo jenom z toho, co se dělo. Ano, mohl si tím zase při horšit, hlavně, když se ještě stále zotavoval, ale... také to bylo kvůli tomu, že už dopředu domýšlel, jak bude jeho sensei a Yukiakge reagovat, když je nechal tak dlouho čekat. Hrozil se té chvíle, kdy jim to bude muset asi nějak vysvětlit nebo spíše určitě.
Snažil si už dopředu vymyslet něco, co by jim pověděl, ale hlava mu teď nějak stávkovala a reálné myšlení se mu nějak pozastavilo. Možná to mohlo být i tím motáním a ránou na hlavě, ale spíše se to bylo tím, jak se teď cítil.
Většinou býval dost klidný, rozumný a zanechával si chladnou halvu, ale teď... jen pomyšlení, jak asi bude Archon-san reagovat, už i toho se děsil. Nebál se svého senseie, ale nebyl nadšený z toho, že se takhle ulil a moc dobře si uvědomoval svou vinu. Právě tohoto se děsil, že se zkrátka nechal takhle strhnout...
Úplně teď zapomněl na to, co se dělo ráno a co ho v tu chvíli nejvíce zajímalo. Byla pravda, že z toho jakoby bezvědomí, byl ještě rozrušený a dá se říct i zmatený, ale... musel se teď soustředit jen na ty podstatnější věci a to bylo dohnání toho, co zameškal...
Proto jen zvýšil ještě více svůj krok, aby se dostal ke kanceláři, co nejrychleji...
Těsně předtím, než zatočil, se ještě na chvíli zastavila a malinko se poupravil. Moc se po cestě nerozdrbal, ale i tak. Nemohl tam jen tak vtrhnout a mohli tam čekat také další lidé a takhle by asi neudělal ten nejlepší dojem...
Věděl, že když tam někdo bude, tak už o něm bude v tuto chvíli vědět, kvůli cinkání drápů, ale to bylo to poslední, co ho asi v tuto chvíli mohlo trápit. Jen nahodil zase ten svůj obvyklý a příjemný úsměv, který dokázal člověka uklidnit skoro v jakoukoliv chvíli, při jediném pohledu do jeho tváře, i kdyby byl neupřímný a už takovým klidnějším krokem a rozevlátými vlasy, díky pootevřenému oknu, vyrazil do uličky za rohem, těch zbylých pár metrů, do kanceláře Yukikage.
Jak předpokládal, opravdu tam někdo stál a zdálo se, že čeká také na vstup..
Akio po něm střelil jen hřejivý a příjemný úsměv a pokynul mu hlavou na pozdrav. na chvíli od něj odvrátil zrak, když dorazil ke dveřím a jemně ještě jednou dvakrát zaklepal, což značilo, že je tam více osob, nežli jen jedna. Dalo se to i poznat podle jiného druhu klepání, které pro Akia bylo dosti typické, což mohla asi už Yukikage poznat a nebo spíše třeba vycítit, už i jeho čakru. No a jestli byl Archon ze stejného klanu, tak nebylo pochyby, že jistě ano. Členové o sobě věděli i na větší vzdálenosti. To spojení mezi nimi vždy bylo. To však mohl pochopit opravdu jen člen klanu...
Po zaklepání, Akio znovu odstoupil a otočil se zpátky na toho hocha a znova po něm střelil další příjemný a přátelský úsměv. Dál už nic neříkal a jen se na chvilinku zadíval do země a čekal, kdy je Kage vyzve, aby vstoupili.
Jako vždy byl zvyklý zatajovat své pocity a emoce, takže ta nervozita a nejistot, plus to zmatení a dá se říct i ještě takový ten pocit, že není vše v pořádku, zůstal v něm velmi dobře skryté a navenek se zdál úplně v pohodě a ten úsměv, ten je vše dosvědčoval a nechával své okolí v pokoji a vyrovnání, aby se nemuseli ostatní třeba zajímat a starat o to, co se s nimi děje. Zbytečné starosti Akio neměl rád.
Byla pravda, že Archon a Yukiakge to na něm dokázali dost dobře poznat a vycítit, což byla spíše práce jeho senseie, ale.. jen doufal, že tentokrát to bude v pohodě a on se třeba při své omluvě nebo dá se říct obhajobě, nějak neprokecne. Rozhodně, ale musí vše, co nejrychleji dohnat...

Riko Hiashi / Archon

Yukikage stála u okna a zrovna pročítala jakési hlášení ze splněné mise když v tom ji někdo vyrušil. Trochu zmateně se koukla na dveře protože v tuhle dobu opravdu nikoho neočekávala. Aaaa můj stdent....zaslechla Archonův hlas a lehce se pousmála. Že bych měla pravdu Archone? optala se jej a tiše se zasmála. No jo,tak se probral dřív než jsem myslel. Ale je tam ještě někdo.
Obeznámil Kage a ta se jen posadila na svoji židli mezi tu tunu papírů kolem sebe. Opravdu měla spousty práce.
,,Vstupte" zavelela a koutkem oka sledovala jak se dveře otvírají při čemž dále četla ono nudné hlášení které napsal Chirou Uchiha. Nudila se.A to hodně. Byla zvyklá se potlulovat po okolí ale od doby co byla Kage na to neměla čas.A na její tváři to snad bylo i trochu vidět. Moc toho nenaspala což její pobledlé tváři dávalo ještě větší bělost než doposud. Odsunula jedno hlášení a přitáhla si k sobě další. Musela je ještě všechny roztídit a odnést do Archivu. No moc se jí nechtělo.Kéž by jí jen tak někdo pomohl ale to asi byla jen marná naděje.

Ozvalo se tlumené vyzvání ke vstupu a Akio znovu jen pozvedl hlavu a zahleděl se na dveře. Ukázal rukou na toho hocha, že má přednost a čekal, až vstoupí.
Potom teprve vstoupil i on a ihned za sebou také zavřel dveře. Uviděl Yukikage, jak sedí za stolem a probírá se nějakým stohem papírů. Vůbec ji tuto práci nezáviděl. Muselo to být tak zdlouhavý a navíc nudný. Opravdu ji za to litoval.
Byl, ale rád, že už je zase tady v té kanceláři. Hned, jak totiž vstoupil, zase ucítil takový ten hřejivý pocit, který mu toto místo přinášelo a i samotná Kage. Bylo na ní sice vidět, že jí to nebaví a nejraději by byla asi někde jinde. To už Akio věděl od minula a samozřejmě to tentokrát už přehlédnout nemohl. Ale i tak... Stále její tvář byla tak uklidňující, milá a navíc příjemná, hned se dokázal trochu upokojit.
Akio měl na tváři ten svůj obvyklý příjemný a neproniknutelný úsměv, ale i přes to všechno, jak se cítil a co s ním jenom toto místo dokázalo udělat, zase na něj padla ta vina. Vina, že si jen tak ležel a na ostatní věci nemyslel, vina, že je nechal čekat a prostě vše ostatní vypustil z hlavy. Stále mu v ní i vrtalo, co se vlastně doma stalo, protože se zdálo, že se hodně věcí změnilo, ale... toto teď bylo rozhodně mnohem podstatnější a Akio si to také moc dobře uvědomoval...
Jeho úsměv okamžitě opadl, jen jak se podíval na Yukikage. Byl si vědom toho, že mu dala příkazem, aby se před ní už tak neklaněl, takže jen přistoupil blíže a sklonil hlavu pokloně a zrak upřel k zemi. Vlasy mu do tváře tentokrát nenapadaly, protože je držel ten obvaz na hlavě...
"Zdravím, Yukikage-sama..." Vyšlo z něj, trochu zdráhavě a jeho hlava se otočila, stále ve zkloněné podobě, na chvíli k tomu druhému hochovi."Nejprve, nejprve bych se ti chtěl omluvit, že tě předbíhám, ale... potřeboval jsem jen Yukikage něco říct. Doufám, že mou omluvu přijmeš...." Hned na to, jako by hlavu zase vrátil zpátky, ale stále jeho pohled směřoval k zemi.
"Yukikage-sama, chtěl bych... chtěl bych se omluvit za to, že jsem došel za vámi, až teď. Opravdu nevím, co se mohlo stát, ale... já... usnul jsem a... a probudil se, až dnes ráno, ale... já... nevím, co se stalo nebo jak... jak jsem vlastně takovou dobu mohl prospat. Stalo se my to opravdu poprvé a doopravdy mě mrzí, že jste na mě asi musela čekat a já promarnil tolik vzácného času, který mi poskytujete. Opravdu se omlouvám... mrzí mě to..." Dokončil nakonec Akio to, co chtěl Kage říct a ustoupil o něco dozadu, aby mohl případně dát volnost tomu hochovi, co stál kousek za ním, po levém boku. Pohled nechal stále zabodnutý v zemi a rozhodně ho nemínil jen tak zvednout. V jeho hlase šlo nejspíš cítit, že byl z toho trochu vystresovaný a stále ještě takový mimo sebe.
Akio jen zkrátka doufal, že tím Yukikage nijak moc nenaštval a nepobouřil. Rozhodně měl v plánu, v brzké době, vše co zameškal, urychleně dohnat, ale opravdu urychleně...

Yasuki Taiyo

Opieral som sa o stenu ked v tom som počul kroky prichádzajúce zo schodov a po chvíľke sa ukázal chalan ktorý mal namierené tam kde ja zaklopal a čakal tiež. Zrazu som som počul z vnútra hlas ktorý nám dovoľoval vstúpiť. Pozrel som sa na chlapca ktorý vyzeral o niečo mladšie ako ja a čakal som či pôjde prvý no pustil ma tak som otvoril dvere a vstúpil dnu do kancelárií mierne som sa uklonil.Dobrý deň...Povedal som no v to prehovoril zjavne druhý ninja ustúpil som ku stene a vypočul som si ho. Ale aj tak som nevedel o čo sa jedná tak som si aspoň prezrel lepšie kanceláriu a čakal som.

Riko Hiashi / Archon

Yukikage pohlédla na ty dva. Poslechla si Akia a pak mu naznačila aby posečkal.
,,Co pro teme mohu udělat?" optala jsem se druhého mladíka a trochu jsem se pousmála. Přetočila jsem jednu stranu v hlášení z mise. Jen čekala až se dozví co chce.
Tohle je fakt nuda. Nebejt mrtvej a v tomhle těle projdu se. Ale no tak Archone. Není to zase tak zlé.
Stále hleděla na ty dva u dveří.

Yasuki Taiyo

Pozrel som sa na Yukikage.Chcel som sa spýtať či by sa nenašla pre mňa nejaká misia ? Volám sa Yasuki Taiyo niekde by sme mali mať moju zložku o schopnostiach...Povedal som a trochu som sa usmial pričom som stále pozeral na ňu.Celkom by som si už aj zapálil jednu...Povedal som si pre samého seba pričom som sa pozrel na chvíľku von oknom a čakal som na jej odpoved.

Akio jen znovu lehce přikývl a stále se sklopený pohledem, couvl o kousek ještě dozadu. Přeci tady ten hoch byl dřív, než on a on se stejně potřeboval v tuto chvíli jen omluvit a pokusit se něco napravit. Věděl, že asi jen tak snadno to u Yukikage nebo spíše u Archona-san neprojde, ale co se dalo dělat. Opravdu byl na sebe za to dost naštvaný, takhle promarnit tolik času, ale... teď když mohl mluvit ten druhý, měl alespoň čas popřemýšlet o tom, co se doma vlastně stalo. Nebyl z toho stále ještě vzpamatovaný. Opravdu toto doma zažil poprvé. Doopravdy by ho to strašně moc zajímalo... Neměl však žádná vodítka... Měl asi jen jedinou možnost, na chvíli se ponořit do svých myšlenek a posečkat, až na něj dojde řada. Stejně si myslel, že nic moc nedomyslí...

Riko Hiashi / Archon

,,Hmmm tak mise ano?" pousmála se Yukikage a vytáhla velkou knihu kde
našla příslušnou stranu. ,,Hmmm,zajímavé" pronesla spíše pro sebe.,,Dobrá dám ti misi.Ale nepůjdeš na ní sám." Kage se postavila a usmála se.Vzala svitek s popisem mise a přetočila jej v ruce.
,,Půjde s tebou I tady přítomný Akio a jeden chlapec z klanu Uchiha. Akio již si se s Kenjim setkal takže jej najdeš a oznámíš mu jeho misi.
,,Měli by jste se připravit. Vyrážíme za tři hodiny.Sejdeme se u brány" pousmála jsem se a ukázala jim na dveře. Rozhodně jsem nemínila na nikoho čekat.

Akio jen jemně přikývl a pak se s pozvednutím hlavy usmál na toho hocha. Až teprve teď si ho o něco lépe prohlédl. Před tím nechtěl být moc neslušný a nějak na něj civět, ale když teď o nich byla řeč a o misi, která by měla následovat, navíc, kde by měli být oni dva a ještě ten třetí, byla to ideální chvíle.
Vypadalo to, že je asi o pár let starší, než je Akio. Byla sice pravda, že on na svůj věk, vypadal mnohem starší, ale i tak... ten rozdíl tam byl vidět. Navíc byl o něco málo větší a vypadal i pohledem, že je starší, takže si byl Akio skoro 100% jistý. Vypadalo to, že to bude docela dobrý společník, ale to takhle ještě nemohl usoudit. Nechtěl ho však moc dlouho studovat, aby mu to nepřišlo třeba divný a raději se na něj, ještě jednou, hřejivě a přátelsky usmál a otočil se zpátky na Yukikage..."Hai..." Dodal ještě jednou a už se jen z další jemnou úklonou, pamatovat si jejich slov, vyšel potichu z kanceláře a znova za sebou dveře jako vždy zavřel.
Hned, jak vyšel, tak si trochu povzdechl. Zase to na něj totiž hned všechno padlo, jak opustil tu kancelář a byl zase úplně celý zdrcený. Dost dobře si uvědomoval, že to nevypadá moc dobře, protože Yukikage se netvářila zrovna, kdo ví jak šťastně. Mohlo to sice být klidně i kvůli těm papírům a tomu, že musela neustále sedět v kanceláři, ale... to bylo asi jasné. Něco však z toho rozhodně musel být i kvůli němu. Cítil to nebo si to spíše v sugerovával. Zkrátka, začínal být asi nejspíš paranoidní, ale když byl i on sám na sebe díky tomu naštvaný, nedalo se nic jiného čekat...
Ale teď neměl čas nad tím přemýšlet. Dostal něco za úkol a musel to splnit. 3 hodiny sice bylo dost času, ale když člověk neví, kde ta dotyčná osoba je a když se musí ještě připravit, tak to zas tak dlouhá doba nebyla. No a rozhodně neměl v plánu si přidělávat další potíže. Teď bylo jeho hlavním cílem, najít toho kluka a vzkázat mu to, o co ho Kage požádala a to, co nejrychleji...
Musel se na chvíli zamyslet. Ve vesnici bylo hodně míst, kde by se mohl nacházet, ale neměl zase tolik času, aby mohl projít všechny. Musel začít asi tím nepravděpodobnějším místem a taky tím, kde ho vlastně naposledy zahlédl, u tréninkové haly. To byl jeho první cíl...
Akio, už na nic víc nečekal a ani nerozmýšlel. Jen si trochu povzdechl a rozeběhl se směrem k východu a dál směrem ke cvičišti...

Yasuki Taiyo

Pousmial som sa a prikývol som na znak súhlasu a otočil som sa k dverám ktoré som otvoril a vyšiel sov von z kancelárií dvere som následne zatvoril a šiel som pomaly dolu schodmi až som nakoniec vyšiel z budovy. Vybral som si iba krabičku cigariet a zapaľovač jednu som si zapálil potom som sa ešte zahladil do krabičky a spočítal som cigarety zostávali my už iba štyri. Zrátal som si peniaze a šiel som si do malého obchodu ešte jedny kúpiť k tomu som si kúpil ešte jedlo a pitie ktoré som hned zjedol aby som sa už nemusel vracať domov vybral som sa za tým chlapcom ktorý bol so mnou v kancelárií pre mňa nebolo ťažké ho vystopovať aj ked som ho už nevidel cítil som jeho chakru aj na kilometre daleko a tak som šiel pomalým krokom za ním.

Taya Ryo

Když se ozve mé jméno a z okna radnice vykoukne žena, neubraním se lehkému úšklebku. Nejsem tu ani den a už mám první misi. Ehm, jsem zvědavá, zda se budou ptát na mé zmizení. Co jim řeknu? Z úšklebku přejdu do ztrápeného výrazu a kousnu se do rtu. Jak se vykroutím ? Na druhou stranu, byla jsem v právu. A určitě tu mají něco jako promlčecí lhůtu. Velmi pomalým tempem se vydám směrem k radnici a přemýšlím, co řeknu. Nakonec jen vzdychnu a zaťukám na dveře, rozhodně ne nijak rychle, spíš pomalu. Nahodím něco jako kajícný výraz a vejdu do kanceláře. "Volala jste mne?" zeptám se a postavím se před stůl. Tanessu, které rozhodně budu muset dát nějaké jméno, když nad tím teď přemýšlím, pevně stisknu. Důkladně si prohlédnu celou místnost, je tu vskutku hodně knih, zdalipak je kage všechny přečetla. Mrzí mne, že jsem měla v životě možnost přečíst jen velmi málo knih, odpoutám pohled od knih a podívám se kage do očí.

GM

Žena se na tebe podívá a hodí na stůl nějakou složku. ,,Na těchto souřadnicích leží osada.Je nanejvíše nutné aby jste doručila tento dopis. Nemusím snad připomínat že by jste si měla dát pozor když půjdete Lesem smrti" povzdychla si žena. ,,Moc práce po tom co Yukikage odcestovala" povzdychla si a koukla na tebe.,,Musela navštívit Yogangakure no Sato a mě to všechno hodila na hlavu" vysvětlila protože si všimla jakéhosi podivného výrazu.