Tréninkové centrum

Jedná se o velkou halu ve které naleznete vše co potřebujete k Vašemu tréninku.

Chirou Uchiha

Jounin ne příliš dlouho vedl mladého Uchihu vesnicí až oba dorazili na tréninkové centrum kde snad bylo vše co by si mohl shinobi přát.Chirou se najedou zastavil uprostřed velkého prostranstvý a docela vážným pohledem koukl na mladíka před sebou. ,,Chci vidět co v tobě je .Tudíž se mnou budeš bojovat.Nevyhraješ pokud mě nebudeš chtít zabít!" upozornil jej ale vypadal vcelku uvolněně.Rozhodně nevypadal na to že by byl nějak ve střehu takže to mohla být pro mladého Kenjiho velká příležitost. Nebo snad byl připraven?
Chirou měl ve své hlavě plán podle kterého se mínil řídit ale nyní jen vyčkával jaký tah mladý muž provede.

Kenji Uchiha

Po celou dobu jsem kráčel za Chirem, ale udržoval si menší odstup. Jen tak pro jistotu. Když na mě vybalil jeho úmysl bojovat. Nebylo to pro mě žádné překvapení. Nepohnul jsem však ani svalem a pouze aktivoval svůj Sharingan. Sledoval jsem každý jeho sebemenší pohyb svalu, či cokoli jiného. Protože jsem nepočítal s tím, že bych ho porazil. On byl mnohem zkušenější než já, ale neměl jsem mu to v úmyslu nikterak usnadnit. Odskočil jsem od něj a ještě ve vzduchu poskládal pečetí na Katon: Ryuuka no Jutsu. S pusy se mi vyvalil dračí plamen a rychle se jako ohnivý jazyk řítil na Chira.

Chirou Uchiha

Najednou se v jeho očích objevil Sharingan.Rázem se místo jeho těla objevilo polínko což byl důsledek použití techniky Kawarimi mi Jutsu.Ovšem mladý Gennin nemohl tušit kde se teď Chirou skrývá.Až do chvíle kdy mu se smíchem na tváři zaklepal na rameno. Je rychlost byla docela dosti překvapující. ,,Řekl jsem útoč" zasmál se a ihned uskočil dozadu. ,,Fajn jak si poradíš s tímto? "Pronesl a ihned složil pečetě. ,,Magen: Yami no Kage". (Stíny z temnot) Mladíkovi se mohlo zdát že se vůbec nic nestalo ale to byl účel techniky. Jediné co si mohl myslet byl fakt že je příliš rychlí protože nyní kolem něj probíhal jakýsi stín který se objevil a ihned zase zmizel.

Kenji Uchiha

Díky aktivnímu Sharinganu jsem si všiml narušení svého chakrového oběhu. Proto si rychle zkoušel vybavit způsoby jak se z genjutsu dostat. Přeci jen můj otec se zaměřoval hodně na genjutsu proto mě trénoval v odolávání jeho vlivu. Vší silou vůle jsem složil pečeť KAI a z genjutsu se dostal. Projevilo se to jen tím, že jsem mohl lépe vidět pohyby Chira. Který se nyní zdál o něco pomalejší. Hodil jsem proto na něho kunai s ocelovým lankem a pokoušel se ho spoutat a zároveň se připravit na opětné použití mé ohnivé techniky.

Chirou Uchiha

Chirou stál celou tu dobu co byl mladíkv Genjutsu do kterého nedal moc chakry,na jednom místě.Když však spatřil že proti němu letí kunai s lankem hodil proti němu svůj kunai a oba dva se střetli v přesné polovině a dopadli na zem.
,,To nebylo špatné" zasmál se mladý Jounin a jen tak vyčkával co by se mohlo dít dále.Jen chtěl aby mldík dosáhl svého maxima a pocítil co je to vyčerpání a totální únava protože na tu si teď bude muset zvykat nejvíce.

Kenji Uchiha

Můj 1 tomoe se párkrát zatočil a já ostřil i ty nejjemnější pohyby svého soupeře. Snažil jsem se přijít s nějakou taktikou, ale ač by nápadů bylo hodně. Nemohl to stačit na Jounina. Propast mezi námi byla příliš veliká. Přesto jsem vědomí tohoto faktu bral jako výhodu. Protože jsem se tím vyvaroval zbytečných chyb, která by zavinila arogance a egoismu. Vlastnosti které byli mému klanu více než vlastní a se kterými jsem už řadu let sváděl urputné vnitřní boje. Vyhodil jsem zase několik kunaiu s ocelovými lanky. Jeden ho však jen o chlup měl minout. Vypadalo by to, jako bych špatně mířil a tudíž byl kunai jen zbloudilým hodem.

Chirou Uchiha

Chirou vše sledoval svým rudým sharinganem s docela lehkým pobavením.Málem jej rozesmálo že si ten kluk mohl myslet že na to skočí. Ihned udělal několik pečetí ,,Katon:Housenka no Jutsu!" zvolal název techniky a jakmile byla technika vystřelena uskočil ještě o kousek dozadu a jen sledoval jak si s tím mladík poradí.
Začalo se již pořádně stmívat takže orientace se stávala těžší a těžší.


Riko Hiashi/ Archon

Mladá YUkikage pomalu došla na cvičiště a rozhlédla se kolem sebe.V dálce viděla Chiroua a toho mladého shinobiho. Když sledovala jejich trénink musela se velice pousmát. Archon měl kupodivu velice dobrou náladu a Riko mu to ani neměla za zlé. Má ještě pár minut! Jestli příjde pozdě dám mu lekci.Promluvil duch. Fajn dáš mu lekci ale poté,až skončíš s tréninkem spolu něco uděláme.Promluvila Kage v duchu a koukla se na oblohu.A co jako? Půjdeme s ním do jejich klanu.Měla bych si promluvit s jeho otcema jeho rodinou. Jen jim říci jakého mají talentovaného a vychovaného syna.Zdá se mi že to snad ani nevidí.Jeho výraz v očích je tak....nemohla najít vhodná slova. Kýčovitý? dokončil s otázkou Archon. Ano o tom mluvím.Takže jsi si toho také všiml? zajímala se mladá Kage.
Jo zajímalo by mě čí je to práce .Hned bych mu dal ranu! zasmál se temně.Ale dost mám být krutý! To zase rozesmálo Kage.
Oba dva v jednom těle tedy již jen vyčkávali na svého studeta který se měl každou chvílí objevit.

Kenji Uchiha

Ta ohnivá střela se blížila příliš rychle na to abych mohl uhnout. Takže mi zbyl jedině protiútok. I já jsem tedy složil pečeti a vdech do plic vzduch Katon: Goukakyuu no Jutsu. Naše ohnivé střely se srazili zhruba na středu mezi námi. Následoval menší výbuch, po kterém zůstal v zemi asi 5ti metrový kráter. Čas během bitvy působil jako zpomalený, ale ve skutečnosti se již sešeřilo. Už jsem začínal pociťovat únavu. Protože užívání Sharinganu bylo samo o sobě náročné. Avšak mít jako soupeře jiného Uchihu a ještě k tomu jounina, mi také zrovna síly nepřidalo. Zrak se mi trochu mlžil, ale zatím jsem neměl chuť, vzdát se bez boje. Proto jsem se rozhodl udělat něco co mi bylo dosti proti srsti. Nahromadil jsem zbylou chakru a poskládal pečeti Katon: Goukakyuu no Jutsu. Vystřelil jsem proti němu hned 3 velké ohnivé střely a potom tasil svou katanu, se kterou jsem se rozhodl zaútočit skryt v plamenech svého ohnivého útoku.

Akio spěchal, co nejrychleji to šlo, i když se snažil neuhnat, než začne trénink. Vyrazil mnohem později, než původně chtěl, čímž mu čas dost nevycházel. Už mu zbývalo jen 5 minut a on stále nebyl na místě.
Tak ve spěchu se podíval ještě znovu na hodinky, aby si to překontroloval.Sakra... to nestíhám..."
Povzdechl si. Nebyla zkrátka jiná šance, musel to vzít někudy jindy.
Zrazu se nečekaně odrazil a přistál na jedné střeše. Ihned se rozutíkal dál. Nebral to však normální cestou, vybral si cestu přímo přes stromy a skály a všechno možné. Různě si to zkrátka zkracoval a nevnímal žádné jiné překážky. Jeho drápy, které už měl nasazené a připoutané pásky, což to byla docela rychlovka, protože by si toho asi kolemjdoucí rozhodně nevšiml, jak se mu dostali na ruku, mu v tom všem dost pomáhali. Byli to už léta cviku, takže se nebylo čemu divit...Zasekávali se různě do měkčích hornin, s ploty si tak snadno radil a větve pro něj nebyli problém, i když je vždy se snažil nijak skoro nepoškodit a i se mu to dařilo. S nimi a se svým vlastním tréninkem mu toto prostředí moc nevadilo. Využíval své tělo, jen jak to šlo. Zbraně mu pomáhali v mnoho přesunech a přemetech. Navíc dalo se říct, že prkenný nebyl, takže to šla jedna radost..
Nakonec stačil poslední odraz a se zabodnutými drápy změněný směr, což vyvolalo točivý přemet a přistál jen pár metrů od Yukikage a zabodl své zbraně do země a tím si i získal zbytek stability jako by dopadl do poklony...

Oblečení:

Byl docela zadýchaný, ale zase jako vždy to nedával moc najevo a nahodil ten svůj úsměv. Byl méně reálný, než kdy jindy a nejspíš to udělala asi včerejší vystoupení a navíc ještě ten dnešní den, ale na to teď nesměl myslet... Měl se chuť poklonit, ale nemohl..."Zdravím... Yukikage-sama... doufám, že jdu v čas..." Podle mých hodinek to bylo velmi těsné. Asi 15 vteřin před 7, ale... oni mohli mít čas jinak. Jen doufal, že ne...
Teď se hlavně musel trochu uklidnit a pořádně se připravit na to, co ho mělo čekat a všechny ostatní problémy, co se událi, dát prostě pryč...

Chirou Uchiha

Jounin sledoval tvůj útok s pokřiveným úsměvem technika proletěla jakoby skrz něj.Spíše nastal fakt že Chirou nikde nebyl.Jako kdyby se vypařil nějakým podivným způsobem. ,,Dosti zajímavé" ozval se jeho hlas jako kdyby odevšad.,,Zdá se že jsi již na dně se svojí chakrou" dokončil jeho hlas a okolí jako kdyby se začalo vlnit. Bylo to podivné ale přeci jen byl mladík celou dobu chycen v dosti silném genjutsu. V genjutsu které bylo tak dokonale zformované že si mladík který byl zkoušen ani nevšiml že v něm je. To první Genjutsu byla něco jako krutý žert.

Riko Hiashi / Archon

Yukikage Riko Hiashi se mile pousmála na nového studenta kterého si dosti oblíbila.Měla na sobě černé oblečení s povinými vzory ale také měla na hlavě kapuci jako obvykle. ,,Jdeš v čas" pokývala hlavou a sledovala v jakém je stavu.Docela si dokázala představit jak rychle musel utíkat. Zrychlený tep který měl se téměř dal slyšet pouhým uchem. Tak jo začneme ne ? Tázal se duch v Yukikage a ta jen mlčky přikývla a složila prsty do oné pečetě kterou si mladý student mohl velice snadno pamatovat.Ne mnoho lidí vidělo tuto pečeť několikrát.Riko zavřela oči a pronesla název oné techniky. Opět jako kdyby zavál vítr.Když oči otevřtela měli barvu krve a v očích opět ten šílený výraz. ,,Tak to bylko teda o fous.Už jsem myslel že tě budu muset trestat na začátku" zasmála se osoba která ovládala tělo mladé dívky.Archon sundal z hlavy kage kapuci a její dlouhé bílé vlasy se rozevlály po směru větru.
,,Dobře aby se neřeklo že jsem takovej surovec nechám tě vydechnout a pak začneme!" dořekl archon a se svým šíleným výrazem a rudýma očima pohlédl na oblohu.Byla nádherná.Tedy pro něj. Začínala mít dosti temnou barvu jako kdyby mělo přijít něco špatného.Ale nebylo to nic horšího než náznak na silnou bouřku která s sebou nese samozřejmě i mnoho sněhu a mrazu.

Akio Korioshi

Akio si jen hluboce oddechl."Tak to jsem rád..." Usmál se a víc nic už neříkal. Potřeboval se trochu vydýchat a navíc se uklidnit, než začne trénink, takže zbytečnými řečmi by si akorát škodil sám sobě...
Nehybně tam stál a sledoval, co se mělo teď zase dít. Pečeť, do které Yukikage složila ruce už moc dobře znal. Rozhodně ji totiž neviděl poprvé. Už jen čekal, až se zase dostaví druhá osoba v ní skrytá... jeho sensei.
Jako včera, tak i dne Akia ovál ledový vítr, který se zvedl při aktivování té techniky. Hned potom Kage otevřela oči a teď už je měla rudě červené a plné šílenství....
Akio okamžitě padl na jedno koleno a drápy zase zaryl do země. Halvu sklonil do úctyhodné poklony.
"Zdravím... Archon-sensei... jsem připravený vykonat vaše příkazy a pokusit se v tréninku podat ty nejlépe možné výsledky..." Řekl a zůstal v této poloze.
Byla pravda, že stále se ještě vydýchával, takže jeho hlas byl trochu třepavější a jeho hruď se ještě neustále rychleji zvedala a spolu se srdcem bušila, ale.... už to nebylo tak hrozné..."Hai!" Odpověděl Akio a jen čekal, kdy se jeho sensei rozhodne začít. Bylo to vlastně jen na něm. Zatím však zůstával takhle jako vždycky a oči klopil k zemi. Místo toho však zabíral ostatními smysli, jak to jen šlo, aby mohl čelit případným vnějším hrozbám, který by mohli naskytnout. Yukikage vlajících vlasů si nevšiml, ale podle čichu a sluchu začal cítit, že se žene bouře a asi nebude nejpříjemnější. Nikdy mu však nevadili a byl na ně zvyklý, takže si nějaké větší starosti nedělal... Teď měl důležitější věci na přemýšlení a to, jak se toto vše vyvine...

Kenji Uchiha

Nepřítel zmizel a s ním i téměř veškerá má chakra, která tak přišla vniveč. Okolí se začalo vlnit a já si musel přiznat, že jsem se nechal nachytat jako malý kluk. Na další ninjutsu jsem už neměl dost chakry, měl jsem ji jen tak tak abych udržel svůj Sharingan a pokud bych ho zrušil. Už bych ho asi ani nenahodil. Katanu jsem zasunul do pochvy na zádech s mírným cinknutím. Potom jsem zvedl pohled do neurčitého směru. Začal jsem lehce a tiše tleskat. Mistrně použité genjutsu. To se musí nechat. Dodal jsem s lehkým úsměvem. Myslím, že jsem více méně skončil, chakru už mám na dně a vím kdy je dobré přestat. Řekl jsem už s tím svým naprosto klidným obličejem, ze kterého vyprchali emoce.

Chirou Uchiha

Najednou vše přestalo a mladý Kenji mohl zjistit že joiunin stojí jen několik málo kroků od něj a hledí na něj upřeně svým sharinganem. Když ono genjutsu skončilo úplně Chirouuv sharingan zmizel stejně rychle jako se objevil a na jeho tváři se objevil velký úsměv.,,Vewdl jsi si skutečně dobře." uklonil trochu hlavou což mohlo znamenat jen jednu věc.Úctu. ,,Jak jsem viděl jsi také velice rozumný a umíš se rozhodnout.To jsou velice dobré vlastnosti." zasmál se dosti tiše.,,DOvol mi nyní abych tě pozval na nějaké jídlo.Jistě budeš mít už hlad" s těmito slovy k němu přešel a poplácal jej po rameni.


Riko Hiashi / Archon


Archon ještě nějakou chvíli hleděl na oblohu která signalizovala nemalou bouři. Najednou se ozval rachot jeho kartan které byly podivně zdobeny. Mladý gennin si mohl vzpomenout že je již viděl a to v pracovně samotné Kage. Jedna z katan se lehce zaleskla a všude jako kdyby ustál veškerý hluk. ,,Tak jo chci vidět jak seš na tom s rychlostí a pružností.Takže zútoč jen svým tělem.K tvým technikám se dostaneme později" promluvil Archon ale i tak se díval stále na oblohu. Mohla to být skvělá příležitost nebo také nějaká léčka.
Rozhodnutí kdy zautočit bylo nyní pouze na mladíkovi který byl Archonovým žákem. Bouře se blížila více a více k nim až nakonec obloha celá ztmavla do černé barvy.Mraky vypadali jako kdyby měl přijít konec světa ale zdálo se že to nikomu nevadí. Ba naopak.

Kenji Uchiha

Genjutsu náhle skončilo a Chiro se objevil kousek od mé pozice. Jeho Sharingan zmizel a co bylo pro mě dosti překvapivé. Byla jeho reakce, nejen se usmál, ale ještě mi projevil úctu. Lehkým pohybem své hlavy. Že jsem rozumný a umím se dobře rozhodnout? To se mi opravdu nezdálo. Se vší úctou sensei, já si myslím, že nejsem ani zdaleka dostatečně rozumný a už vůbec ne rozhodný. Minimálně ne v tuhle chvíli, musím ještě na mnoha svých nedostatcích zapracovat a tyhle beru jako jedny z nich. Promluvil jsem více, méně pokorným hlasem. To je svatá pravda, mám opravdu velký hlad. Přiznal jsem trochu rozpačitě a nechal zmizet i svůj vlastní sharingan.

Akio Korioshi

Aki uslyšel rachot zbraní, který signalizoval, že jeho sensei se dal do práce. Stále však zůstával, tak jak byl a čekal jen, co bude dál nebo jaký bude jeho první úkol.
Katany si znova prohlížet nemusel. Viděl je hned, jak přišel a určitě to byli ty, co včera zahlédl v Yukikage kanceláři. Už tehdy si všiml, že jsou trochu zvláštní a jinak zdobené, než normální, ale... v té chvíli ho zrovna nenapadlo se na to Kage ptát, i když v tuto chvíli by ho to dost zajímalo a možná i pomohlo. Jak se říká, vědění je základ každého dobrého shinobiho a on teď o Archonovi nevěděl vůbec nic...
I když se Akio hleděl do země, všiml si menšího záblesku jedné z katan, kterou držel v ruce jeho sensei. V tu chvíli jakoby vše rázem utichlo a dalo by se říct, že by v tuto chvíli byl hlasitý i dopad špendlíkové hlavičky na zem...
Akio si mlčky vyslechl jeho slova a nevědomky se sám pro sebe pousmál. Silnější vítr mu projel jeho černými vlasy a rozházel je do okolí, což způsobilo, že někdo si mohl všimnout, že teď má zavřené oči jakoby se soustředil. A zase taková lež to nebyla...
Jeho dech a tep se pomalu zklidňoval jako by právě usínal. Srdce mu bušilo stále pomaleji a pomaleji. Na tváři se pomalinku rýsoval vyrovnaný a naprosto klidný výraz.
Všechny své smysli nechával ve střehu. Vnímal každý dotyk toho chladivého povětří, nasával tu vůni vlhkosti a mrazu, který ho jemně štípal v nose, uši bedlivě přijímali každičký jediný zvuk a dále ho zpracovávali. Moc dobře věděl, že jeho sensei stále stojí na stejném místě, opravdu jen malý kousek od něj a hledí do oblohy. V tuto chvíli nebylo však nic jisté a stačila malinká chyba a nedopadlo by to dobře, alespoň pro něj. Tím se by u Archona jist. Nějak zareagovat však musel... musel něco udělat. STačilo se jen pořádně zklidnit...Dědečku... jak si mě to učil... Jeho poslední myšlenka patřila jemu...
Když oblohu pohltila temnota a vše kolem hlasitě zahřmělo a pak zase utichlo, teprve promluvil..."Dobře..." To bylo to jediné a poslední, co mohl sensei zaregistrovat, protože ani ještě nedoznělo poslední písmeno a k Archonově hlavě letěla zespodu Akiova pravá noha.
Jelikož byl totiž stále ukloněný, měl k tomu dobrý prostor. Ihned se totiž vyšvihl, ale ne přímo do vzduchu, prostě se prohnul do úplného oblouku a s tímto odrazem se dostal do vzduchu a právě tou nohou mířil na svého senseie. Bylo to jako by salto dozadu, ale ze země, tedy spíše s pokleku. To znamenalo, že teď hbitě jeho noha mířila na Archonovu hlavu, sám byl ve vzduchu a chystal se ke kopanci saltem. Navíc však nebyl jen tak prohnutý, ale opravdu do oblouku, takže jeho hlava byla jakoby v úrovni jeho noh. Stačilo totiž malé pootočení a dokonce viděl už i na svého senseie a to ještě kop ani nedodělal. Navíc už měl připravené drápy před sebou na svou případnou obranu a volná noha byla v záloze na vyrovnání a případný úhybný manévr. Nechtěl podniknout totiž nic drastičtějšího a jelikož kop ze kleku, když je váš student hned u vás je mnohem efektivnější a rychlejší, než normálně, byla to i docela dobrá volba, alespoň pro Akia. Navíc mu to mohlo poskytnout dostatečný čas na zhodnocení soupeře, stačil jen chvilkový pohled. Takže... útok a zároveň získání času... To teď nejvíce potřeboval.
Šlo na něm však vidět, že pružný je. Většinou je známo, že pružnější jsou mnohem více ženy, ale u něj tento případ nejspíše asi neplatil, podle jeho zákroku. Nebylo se však čemu divit a on si už také ani moc neuvědomoval, co dělá... Jak už bylo řečeno... věnoval se tomu od malička a stálo to velmi tvrdé a usilovné práce, než se mohl aspoň přiblížit k dostačující úrovni toho, co by se svým stylem chtěl dokázat... Stále se toho měl ještě hodně učit...

Archon

Ani se na svého soupeře snad nepodíval.Jeho velkou výhodou byla samotná Yukikage jíž patřilo tělo které ovládal.Tam kde jsměřovala Aikova noha nastavil ruku tak rychle že to šlo snad sotva postřehnout.Na místo kde by mohl jeho (Její) nohy zasáznout těmi drápi nastavil jednu ze svých katan. Při tom se ani jednou na něj Archon nepodíval takže to vypadalo jako kdyby předpovídal jeho tahy. Vše se to událo tak rychle že kdyby to někdo pozoroval těžko by věři svým očím.
Rychlost Archonovi reakce byla opravdu podivná.
Jakmile cítil že Aikova noha dopadla na ruku vystřelil svoji nohu proti mladíkovi. Kolenu prudcew narazilo do břicha Aika.
Teprve teď Archon oddělal své oči z pozorování oblohy a koukl na svého soupeře. ,,Pružný jsi.Ale jsi pomalý!" odsekl a zakroutil hlavou. Svýma rudýma očima sledoval jak se jeho student válí na zemi.
,,Musíš počítat s každým tahem svého nepřítele.Nikdy se nenech překvapit.Nikdy.Znova! " zavelel Archon a nyní vytáhl i druhou katanu což mohlo signalizovat jen fakt že hodlá o něco přitvrdit ve svém tréninku.

Chirou Uchiha

Jounin se musel prostě zasmát. Vzal svého studenta za ramena a vedl jej pryč ze cvičistě. Nemohl si nevšimnout stojící Yukikage a toho mladíka. Zdálo se že také trénují.Ale pohyby Yukikage mu přišli více než povědomé z vyprávění a příběhů které slyšel. Ale jen si nad tím zakroutil hlavou. ,,DObrá jdeme se najíst"

Akio Korioshi

Akio vůbec nepostřehl, že by nastala nějaká reakce. Měl v plánu jen jakoby zasáhnout, čekal, že uhne, ale... to se bohužel nestalo. Stále však nevěděl, jak vůbec tu obranu provedl, aniž se ani navíc na něj nepodíval.
Najednou prostě ucítil silný odpor u jeho nohy, což zapříčinilo, že i když to byl docela silný kop, tak se prudce Akiova noha zastavila. Katana zatím zablokovala jeho drápy, který chtěl původně použít jako obranu. Teď to však bohužel už nešlo. Tato reakce vážně nešla ani zpozorovat a absolutně to člověka dokázalo na chvíli vyvést z míry... ale úplně. Akio však čekal, že to lehké nebude, takže nějak více se nepřestal soustředit, tedy skoro vůbec.
To mu však bylo stejně houby platné, po následných Archonových slovech a jeho proti tahu.
Cítil jen silný a bolestivý náraz do břicha, který ho doslova vyhodil o něco do vzduchu a hned pak dopadl zpátky na zem, kde se dvakrát otočil a na chvíli zůstal ležet.
Akio heknul jak při nárazu, tak i dopadu, na chvíli mu to vyrazilo dech. Zásah do břicha totiž uměl vyvolat docela dost nepříjemné pocity, například i velký pocit nevolnosti. Nejspíš měl teď velké štěstí, že nic moc nejedl, ještě před tréninkem...
Chytil se za břicho a s trochu sebezapřením se zapřel druhou rukou, aby se vytáhl na všechny čtyři. Snažil se, co nejvíce popadnout dech, ale zároveň se ničím nechtěl zdržovat. Proto se také hned vysoukal zpátky na nohy a napřímil se. Znova to zabolelo, když natáhl břišní svaly, ale... nedal už na sobě nic znát. Jako vždy nahodil ten svůj obvyklý výraz, ale bez úsměvu, protože ten před Archonem moc často nevytahoval...
Jeho slova přijal bez jakéhokoliv náznaku emocí. Byl na to zvyklý a navíc... měl pravdu, takže nebylo, co řešit. Jediné, co udělal bylo, že slabě přikývl a připravil se...
Postavil se do takového zvláštního postoje, při kterém byl spíše skrčený, než narovnaný. Drápy měl roztáhlé tak, aby zapírali, co největší plochu, takže mohl rychle reagovat a případně se bránit. To vše připomínalo spíše jakoby nějaké zvíře, přesněji kočkovitou šelmu, která se připravuje na lov své oběti. Bylo to opravdu podivný... tenhle styl lépe řečeno zatím neznal skoro nikdo jiný, než jen on. Vlastně... jediný, kdo věděl, co aspoň trochu dělá, byl jeho děda, ale ten už tu teď nebyl. Nikdy předtím ho ještě nikomu jinému neukázal a ani neprováděl. Jako by prostě předtím neměl čas na přípravu, ale teď zahájil svůj pravý bojový styl.
Zase na chvíli zavřel oči, než se uklidnil. Obloha byla temná a moc světla tu nebylo...
V tom je Akio prudce otevřel a jakoby zasvítili. Fialové oči byli ve tmě dobře vidět a skoro by člověk řekl, že v nich šla vidět čakra, jak proudí. V očích samozřejmě byl také čakrový systém, ale teď... teď to šlo teprve trochu lépe poznat. Přes jeho barvu to šlo nádherně vidět... Nejhlavnější však bylo, že se mu dost rozšířili zorničky a on začal více bystřit. Se svým stylem vlastně cvičil vše a dokonce i své smysli, aby mohl je , co nejlépe využívat... neviděl lépe ani hůře.. spíše svůj zrak dokázal přizpůsobit lépe, než normální člověk. Proto asi předtím zavíral oči, aby si přivodil ještě větší tmu a tak nechal zorničky změnit svou velikost...
Rychle sjel Yukikage pohledem a zhodnotil situaci...Dlouhé a pevné oblečení - snížená pohyblivost, ale dobrá obrana, nezvyk cizího těla a ještě ženy, tím však zvýšená i rychlost.... 2 katany... přitvrdil... - delší zbraně, větší dosah, menší rychlost, stále však nebezpečné... všeobecně vyšší dosah... Všechno ve vteřině si takhle urovnal. Našel však řešení. Katany měli určitý rozsah kolem osoby, která ji vlastní, i když dotyčný katanu přehmátne, na některých místech zad není možné dosáhnout a obránit se. Spíše... u nohy... kousek pod stehny. I po přehmátnutí se dá katana úplně k nohám jen naklonit, ale tak, že pak není možné útoky silově zastavit. Tam by byla možnost... Mohl se sice otočit a zabránit tak, ale i tak by ho donutil k pohybu a tím by mu dal i další možnost na reakci. To bylo asi teď nejlepší řešení...
Už na nic nečekal a prudce vystartoval. Opravdu to připomínalo spíše zvíře, než člověka, ale nedalo se říct, že by to bylo pomalé, právě, že naopak. Jen z drápy byl v tomto stylu velmi pohyblivý, i když nebylo jisté, jak je rychlý proti reakcím...
Vypadalo to, jakoby chtěl seknout Archona do hrudníku, protože se napřáhl a mířil tam, ale těsně před ní, tedy spíše... na vzdálenost, která byla bezpečná, kvůli zbraním, udělal hbitou otočku tím, že špičku boty jakoby zabodl do země a otočil se tou druhou, což zapříčinilo rozvíření prachu nebo spíše toho, co bylo kolem nich. V tu ránu už byl zase v té skrčené poloze se svým senseiem, ale tentokrát nešel z vrchu, ale zespodu a mířil přímo pod koleno levým drápem. Teď věděl, že i s otočením a pokusem o zadržení, by katany nezastavili útok celý, nanejvýš zpomalily, ale to taky jen možná, protože on byl zapřený celým tělem. Pravou ruku měl trochu podzvedlou a před sebou, aby zabránil případné druhé noze v útoku. TA první ani nemohla, jinak by se sama nabodla. Jelikož, ale teď viděl, že všechny části, které by ho teď mohli nějak poškodit jsou zablokované nebo spíše se s nimi počítá, byl připravený hned dále reagovat, podle toho, co se stane. Teď navíc nastavoval jen ruky a část hlavy z hrudníkem, jinak ostatní části těla byli díky přikrčení schované a ty, co bylo možné zasáhnout, právě že měl připravený k obraně, čímž i zastavení a dokončení útoku.
V tomhle postoji pak bylo možné rychlého úskoku a další obrany, která by nastala, při pohnutí Archona nějakým způsobem, když by chtěl útok zabránit. Jestli by to neudělal a útok by se zdařil, dostal by ho jednou nohou na zem a pravá ruky by byla ve velmi dobré poloze pro zásah hlavy a nebo kterékoliv části zad a krku. Stačilo by třeba i pozastavení...

Kenji Uchiha

Když mě vedl pryč, stihl jsem se ještě zahledět na zápas Yukikage. Ta ladnost jejích pohybů, rychlost a přesnost. Byla jako z nějakého jiného světa. Skoro jsem nebyl ani schopen vidět její pohyby. Spíše začátek poté šmouhu a již jen dopad samotného úderu. Možná jsem to byl tak nějak schopen vidět, ale uhnout tomu bylo už něco naprosto jiného. Chtě nechtě jsem si musel přiznat, že bych nebyl schopen skoro ani pohnout svalem, natož to vykrýt, či snad provést protiútok. Při těchto úvahách, jsem se nechal vest Chirem pryč.

Archon / Riko Hiashi


Jakmile Archon viděl kam mířil mladík chtěl se tomu začít patřičně bránit ale zastavil jej v tom známí hlas Kage.Je to léčka dávej pozor na nohy.Špitla poněkud tíše a klidně. Na tento styl boje byli oba dva velice zvyklí. Když měl v péči tělo jeden z nich druhý mu dával rady v boji a patřičně i pomáhal.
Když Archon viděl že mladík jde skutečně po jeho nohách na obličeji se mu zjevil morbidní úšklebek.Katanu jako kdyby naschvál zabodl za své nohy a najednou byl fuč. Bylo to zpúsobenou technikou Kawarimi no Jutsu.Tělo kage se nyní prohodila místo katany kterou Archon ještě stihl hodit do vzduchu.Jedna katana byla v zemi a druhá ve vzduchu. Ovšem po technice Kawarimi byla katana tam kde stál Archon a skutečné tělpo Kage nyní bylo ve vzduchu dosti vysoko na to aby mladík dotva viděl to co se chystá dělat.
Archon udělal docela rychle pečetě techniky kterou hodlal použít. I vzhledem k tomu že oblečení vypadalo pevně a tudíž by člověk myslel že pohyb v něm bude trochu omezen zdálo se že tomu tak není.
Oblečení bylo docela foremné což si mladík mohl začít ihned myslet po tom úhybu Archona.
Ovšem jakmile Archon dokončil pečetě ozval se opět klas Kage. Děláš si srandu? To chceš použít tohle? Byl to pro ni trochu šok jít na toho mladého muže s něčím takovým. Nějak nechtěla aby se mu něco stalo což Archonovi bylo zjevně a upřímě jedno. Bral svého protivníka jako nepřítele.Chtěl svému studentovi ukázat že pokud jej nebude chtít zabít nikdy nedokáže zničit i toho nejsilnějšího nepřítele.
,,Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu" vyslovil jméno oné techniky a proti mladíkovi vystartoval Ledový drak. Snad jedinou možností pro mladíka byla schovat se někam pod zem ale o tom Archon vřele pochybovat.
Chtěl dát jen mladíkovu lekci před tím než mu vysvětlí co musí každý den udělat aby se jeho reakce zvýšili a jeho pohyby se stali efektivnějšími ale také vražednějšími.
Jak Technika letěla Akiovi drápy narazili na katany které ihned odletěli kamsi pryč ale po plnějším zkoumáním by mohl mladík zjistit že na katanách byla ocelová lanka,velice tenká, za které nyní Archon zatáhl a měl své zbraně opět u sebe a v bezpečí.
Pouze sledoval jak si s techniou poradí tento mladý Gennin.Tušil že to bude další bolestivá rána a hned po té si s ním bude muset promluvit.
Proč jsi to udělal co když ho zabiješ? starala se Kage.
Pokud by ho to zabilo nebyl hoden stát se ninjou.Ale má velký potenciál.Věř mi chvíli. Odpověděl Archon

Akio čekal, že se nějak pohne nebo se bude bránit úplně jinak, ale toto... toto nečekal. Nebylo by to tím, že nepočítal s Kawarimi, ale spíše to, že nechápal, co by tam teď Archon chtěl dělat. Teď mu přeci dal šanci, aby se připravil a nějak zareagoval, dobře ho i viděl a navíc stejně docílil toho, že se jeho sensei musel pohnout a už nemohl stát na místě. Byla pravda, že s tím byl také docela spokojený, i když, teď byl z toho všeho trochu mimo. Mozek mu šrotoval na plné obrátky a snažil se, co nejrychleji přijít na jeho další tah. Navíc... teď musel ještě probrat to, jak mohl vlastně takhle rychle zareagovat a jak to, že je i v tomto oblečení, tak rychlý a pohyblivý...Byla to léčka, ale... jsem si na sto procent jistý, že o ní nemohl vědět a chtěl zareagovat jinak, ale... proč změnil názor? Co se stalo? Že by... Teď mu to v hlavě bliklo. Když zabloudil svou myslí ke včerejšímu setkání u Yukikage v kanceláři, dávalo to konečně smysl. I když byl Archon uzavřený v Kage a neměl nad ní skoro žádnou moc, tak stejně slyšel, co Akio říká, viděl, co dělá, mluvil s ní, prostě... bylo to jakoby mohl cítit a vnímat všechno, jako ona, ale přitom její tělo nemůže ovládat... Dvě duše v jednom těle... sakra... na to jsem měl myslet dřív...
Na tady to vše však už bylo pozdě. Všechno tady to uvažování, jen tak rychlá myšlenka, to vše proběhlo mezitím, než svůj útok dokončil a jeho sensei další započal... Útok, který by Akio v tuto chvíli v životě nečekal...
Jelikož se Akio těžko mohl soustředit na 2 věci najednou - No, ono by to šlo, ale to by nesměl jeho útok být přímý a soupeř ve vzduchu. Takové zorné pole rozhodně neměl - a jelikož na zastavování svého úkolu bylo pozdě, protože tohle byl fakt jen mžik a sekunda před tím, než ty katany zasáhl a ty odletěli ihned pryč.
Ihned zvedl hlavu, protože těsně před zásahem něco zaslechl,... něco, co se mu opravdu nelíbilo.
Stačil jen jediný pohled, opravdu jen zabloudit okem na toho letícího černého draka, aby věděl, že je v dost velkém maléru. Tuhle techniku moc dobře znal. Četl o ni v klanových svitcích. Bylo to jedno z Hijutsu klanu a patřila mezi jejich nejsilnější techniky, protože i přesto, že byla tvořena ledem, nešla roztavit katonem. Tato možná ještě nějakým silnějším, ale... díky tomu, že to byl černý led, tak opravdu jen stěží. Navíc byla hodně rychlá a měla dost úctyhodný rozsah, takže při takovéto překvapivé situaci, nebyla šance se jí vyhnout. Pokud by tedy neměl doton a neschoval se pod zem, což neměl...
Akio si ještě stačil všimnout, že katany, které předtím odletěli někam do neznáma, teď už Archon zase držel v rukách, protože si je přitáhl lanky, které na nich měl upevněné. Toho však teď nemuselo zajímat, protože stále bylo v tuto chvíli nejdůležitější, ten obrovský černý ledový drak, který se na něj velmi rychle řítil...To je... to není... on to použil na mě? Sakra... Moc dobře věděl, že jestli ho tato technika zasáhne, je na místě mrtvý. Musel rychle něco vymyslet, ale velmi rychle!
Zase všechny tady ty myšlenky a reakce proběhli jen mrknutím oka. Nemohl si dovolit nějak více se zdržovat, musel, co nejrychleji zareagovat... a už věděl i jak...
"Hyouton: Hissatsu Hyōsō!"

Vykřikl po rychlém složení pár pečetí. Do této techniky vložil, co nejvíce čakry, aby dosáhl mnohem většího účinku. Tady totiž záleželo, kolik ji do ni vložíš a podle toho taky byla veliká.
Technika však nevystřelila kolem Archona, ani v této chvíli by to nemělo cenu a také nemohla. Místo toho, bodce začali vylétávat ze země kolem Akia a hlavně předtím. Byli velké a tlusté a bylo jich hodně a stále přibývali. Jakoby se stále přibližovali k drakovi a navíc i kolem Akia, který si však vzadu nechával únikový otvor. Stále rostly a rostly a rostly a navíc i přibývali. Vložil do nich opravdu hodně své čakry a jelikož jí dneska ještě nevyužil, bylo to pro něj ještě lepší. Samozřejmě počítal s tím, že i když ledu je hodně a je silný, ledového draka nezastaví úplně, protože byl mnohem pevnější, byl rychlí a navíc o hodně silnější. Obyčejný led ten náraz nemohl vydržet.
Co předpovídal, se také stalo. Drak se střetl z jeho ledem a ten se rozletěl do všech stran. Nastal obrovský tříštivý výbuch, při kterém černý drak prosvištěl obranou jako by tam ani nebyla, ne však úplně. Led byl slabší, ale nebyl zas tak tenký a rozhodně ho zrovna nebylo málo, takže Akio techniku dokázal zpomalit a částečně změnit její směr. Takže místo toho, aby letěla přímo na něj, letěla kousek před něj.
V tu chvíli, hned po nárazu, Akio využil svého únikového otvoru a silným odrazem jim vyletěl ven.
Okamžitě, jak se drak dotkl pevné země, nastal druhý a tentokrát mnohem silnější výbuch, který zbytek ledu rozfofroval do všech stran. Tlaková vlna a kousky ledu zasáhli Akia ještě v letu dřív, než stačil dopadnout na zem. Silněji to s ním mrštilo přímo někam pryč jako před tím s těmi katany. Tvrdě se zastavil, až o několik desítek metrů dále, asi 5 metrů nad zemí, o tvrdou ledem pokrytou skálu.
Led při nárazu popraskal a Akio ze sebe vydral jen přidušené heknutí, protože to byl dosti bolestivý náraz, ale opravdu. Takové prudké zastavení svým tělem o tvrdý povrch, div, že si něco nepolámal, což naštěstí nebyla pravda, ale udeřil se fakt silně do halvy, takže byl na chvíli jako by úplně dezorientovaný.
Hned po nárazu se odlepil od ledové stěny a dopadl, z pár otočkami, zpátky na zem , což mu teda moc nepomohlo, takže už zůstal ležet.
Samozřejmě, že při vědomí byl, ale v tuto chvíli nebyl schopný se jen tak rychle postavit, to rozhodně nešlo. Zkrátka, teď tam ležel na zádech a po těle měl několik podlitin, šrámu a škrábanců, které způsobili kousky ledu a jeho konečný náraz. Tam, kde se uhodil do halvy, ji měl trochu rozbitou, takže mu z tama tekla krev, ale opravdu nic vážnějšího na něm nebylo vidět. Spíš byl z toho prudkého nárazu, stále ještě dá se říct, dosti otřesený. Potřeboval jen chvíli na z pamatování...

Archon / Riko Hiashi


Když Archon dopadl na zem objema nohama sledoval své destruktivní dílo. No tak kluku,já vím že to zvládneš! hučel Archon uvnitře sebe. Mladá Yukikage se jen děsila toho jaké následky může jeho čin mít. Nechtěla nikomu ubližovat no také si uvědomovala že pokud Akio neudělá nějaký rozumný krok zemře. Archone proč?
Když jsem byl naživu byl jsem senseiem ze stejného klanu jako je ten mladík. Tohle byla jedna z prvních zkoušek aby se zjistilo zdali má shinobi potenciál stát se plnohodnostným ninjou. Takto se oddělovali lidé kteří měli na to být ninjou a dělat čest svému klanu. Boužel se na to už zapomělo.
Riko nic nechápala. Copak se lidé klanu vybírali podle toho kdo přežije? Tento způsob se jí zdál poněkud morbiní.Kdyby v té době byla Kage nikdy by to nedovolila ale za na druhou stranu to nějak chápala protože to nejspíše musela být tradice na kterou se mladí shinobi museli připravovat.
Jen v hlouby duše doufala že tento mladík to přežije.
Po tom co nastal duhý výbuch a vše se pozvedlo do vzduchu Riko ani Archon nedokázali určit jak to nakonec dopadlo. Teprve až sníh a led začali usedat Riko spatřila chlapce jak leží na zemi a u jeho hlavy jsou kapičky krve. To....ne.....hlesla a a Archon pocítil že ji tato skutečnost hluboce zasáhla. Nedokázal sice pochopit čím ji tento mladík tak zaujal ale nakonec když se nad tím zamyslel pochopil. Ten mladík co tam ležel na sněhu a ledu byl jako ona sama.Jen nad tím lehce přikývla hlavou a rozešel se k tomu místu kde ležel .
,,No tak pojď a vstávej." Lehce jej chytil na ramena a postavil jej a pohlédl si tu ránu. ,,Není to nic tak vážného ale budeš muset být chvíli v klidu" usmál se. Kupodivu vypadala ted tvář Kage docela přátelsky na to že byla ovládaná Archonem .
,,Měl bych ti blahopřát,jsi jedním z mála kdo prošli zkouškou.Gratuluji ti" usmál se a lehce jej poplácal po rameni. ,,Tak a teď se odvedu domů.Kage by ráda mluvila s tvými rodiči." s těmito slovy pomáhal mladému genninovi v chůzi a mířil to s ním ke klanu.Oči pohasli a už to byla zase ta kage kterou všichni znali. Ale nepřipadalo jí že by byl mladík nějak těžký nebo tak něco. Ne.Šla velice poamlu ale s ohledem na svého studenta.

Akio ležel na chladné zemi a takovým rozmlženým pohledem začal bloudit kolem sebe. Hlava ho strašně bolela a cítil se jako by projel mlýnkem na maso. Jen velmi těžko se mu hýbalo. Jen malé pohnutí vyvolávalo dosti silnou a palčivou bolest. Nebylo to však nic převratného, na co by neměl být shinobi zvyklí, ale i přesto ho stálo docela dost sebezapření, aby se v tomto stavu hýbal. Nějak, ale nebyla jiná možnost a navíc, nechtěl se nechat zahanbit. Přeci se nesloží po jednom silnějším zásahu...
Najednou uslyšel něčí hlas a všiml si nad sebou nějakého stínu. Ta osoba ho lehce vytáhla na nohy, jako by ani nic nevážil a to skoro ani necítil, že by ho vůbec někdo držel.
Osoba znovu promluvila a zalehlé uši se konečně začali trochu uvolňovat, takže už pomalinku rozeznával, kdo na něj mluví.
"H-hai... Vydal ze sebe koktavě Akio, který překvapivě hleděl do Archonovi usměvavé a docela i přátelské tváře. Stále to nebylo nic moc, ale tohoto si všiml. Bylo opravdu podivné ho vidět se usmívat a navíc ještě na něj. Nepříjemné mu to však nebylo. Byl za to docela rád. Cítil, že si svého senseie vybral velice dobře...
Po jeho dalších slovech a úsměvu s tím poplácáním, se už Akio také musel usmát. Sice ho to bolelo, teĎ jak byl postavený a měl se hýbat, ale... dalo se to přežít takže... věnoval mu jeden široký a vděčný úsměv, který mluvil za všechno. Pak už však se jen pomalinku vydal k sobě domů, protože rozhodně pomoct potřeboval. Sám by se tam asi nedostal. Zrovna moc extra se mu to nelíbilo, protože si byl jistý, že jeho bratr bude doma a zase bude mít problém. Navíc nechtěl, aby Yukikage se s ním zatěžovala a viděla, s čím se potýká doma, ale... teď asi nešlo nic víc dělat. Rozhodně měl však v plánu jí to nějak rozmluvit, až před sídlem. Třeba kdyby řekli, že už je to dobrý a už může jít sám, tak by se rozešli a ona by nemusela vůbec dovnitř sídla, ale... nevěděl to jistě. Proto raději jen doufal, že to vyjde.
"A-arigato..." Vydal ze sebe ještě Akio, než Kage oči zase pohasli a Archona nahradila Riko-san. Byla to zase ta dobrá známá Yukikage.
Cítil se trochu blbě, že se s ním musí tahat a zdržovat se, ale opravdu teď neměl na to, aby protestoval, takže se na ni znovu jen velmi vděčně usmál a nechal se dále vést, směr jeho domov...

Kenji Uchiha

Došel jsem na cvičiště a tam si připravil lanka propojená s kunai, které proti mě vyletěli po aktivování ze všech stran. Zavřel jsem oči a když jsem je otevřel, objevil se mi v nich Sharigan. Cukl jsem lankem a kunaie proti mě vystřelil a já se učil lépe číst v jejich pohybech. Tento úkon jsem stále opakoval a postupně zlepšoval své schopnosti.

Kenji Uchiha

Po několika hodinách intenzivního tréninku jsem naprosto odpadl a nebyl schopen ničeho více. Než rychlého a hlubokého dýchání. Po nějaké době kterou jsem strávil na zemi, jsem se trochu zmátořil a alespoň se postavil na nohy. Dech už byl o něco klidnější, ale stále jsem na sobě cítil ten kyslíkový dluh. Který zavinil můj únavný trénink. Rozhodl jsem se to trochu rozchodit a proto jsem se procházel kolem cvičiště. Konečně jsem se byl schopen hýbat normálně a tak jsem si pouze lehl na lavičku a zakryl se svým pláštěm. Se zavřenýma očima jsem odpočíval a přemýšlel co budu dělat dál.